Hádanky pro děti o zvířatech

Hádanky o zvířátkách k vytisknutí (bez odpovědí)

• Běží kolem sestřička, žluťounká je celičká.
  Naše máma slepice sezobala nejvíce.
• Bodlinatá kulička, ráda mlsá jablíčka. Kdo je to?
• Budulínku, dej mi hrášku! Tohle přece každý zná.
  Jak unesla neposluchu falešnice falešná. Kdo je to?
• Celé týdny trávu žvýká, aby dala krajáč mléka.
  Nepospíchá, má dost času, rohy nosí pro okrasu.
• Co se vleče, neuteče,
  říká si a dál se vleče
  v obrněném krunýři jako rytíř v pancíři.
• Čtyři rohy, žádné nohy, chaloupkou to pohne.

• Dlouhé uši. Hopky, hopky. Jetelíček.
  Ňam, Ňam , Ňam! A bobky! Kdo je to?
• Heboučké je jako z vaty,
  kožíšek je mourovatý.
• Chodí líně pouští, srst má jako houští,
  na zádech má hrb. Na hlavě má ofinu,
  rád si hoví ve stínu a to není drb.
• Chodí pyšně jako páv, neodpoví na pozdrav,
  červená mu nevoní, moc se pro ni kaboní.
• I když nemá žvýkačku, ustavičně žvýká,
  maminku má roháčku a tatínka býka.
• Je král, co nemá korunu a nesedává na trůnu,
  pouští to hřmí, když zívá. Na krku vzácnou kožešinu
  nosívá jako pelerínu a říká se jí hříva.
• Je z rodu velkých kočiček, nosívá žlutý župan s pruhy
  a z ostražitých očiček mu srší blesky v barvě duhy.
• Jménem je příbuzné s hříbky, ale je jinačí.
  Pustí se do otýpky, po ovsu skotačí.
• Kdo má ruce ušpiněné, ať se smíří s jeho jménem.
  Uň, uň, uni, uni, tlustý je a funí.
• Když udělá ko-ko-ko, načechrá si peří,
  bude vejce na měkko pro mne na večeři.
• Který tkadlec chodí nahý?
• Kuřátko volá: „PÍPÍPÍ!“ a jeho tatínek „KYKYRYKÝ!“ Kdo je to?
• Leze, leze - žádný spěch, domeček má na zádech. Kdo je to?
• Má hřebínek, co nečeše, má ostruhy a nerajtuje.
  Někdy se točí na střeše, jindy si na zdi pobrukuje.
• Maličké zvířátko je tahle čiperka,
  Větvičku přeskočí, i když je nevelká.
• Maličké zvířátko, zrzavý kožíšek,
  spořádá zakrátko lískový oříšek.
• Malý pulec – miminko, na ni volá maminko!
• Malý, velký, bílý, černý, svému pánu vždycky věrný.
  Ocáskem vrtí z radosti, pochutnává si na kosti.
• Na břehu i v řece žije, hlavičku pod helmu skryje.
• Na krovkách má 7 teček, říká se jí sluníčko. Poletí-li do nebíčka, přinese nám štěstíčko.
  Kdo je to?
• Nejraději jezdí na kře, grónský původ sotva zapře.
  V zoologické zahradě jezdí jenom na kládě.
• Nejraději za pecí přikrčena líhá,
  v očích se jí rozsvěcí, když na kořist číhá.
• Nohy dlouhé jako chůdy, vysokánský krk,
  vidí domů oknem půdy přes zelený smrk.
• Nohy jako sloupy, ucho jako zvon,
  trumpetu si koupil, troubí helikon.
• Nosí kabát chlupatý, tančí po dvou jako ty,
  hlavou do stran kymácí, nepokazí legraci.
• Nosí teplý kožich. Špičatými noži
  dělá díry do ledu, chytá ryby k obědu.
• Plave v Nilu, brousí pilu,
  pilu ze zubů a v té pile,
  dík své síle, nosí záhubu.
• Po obloze pluje, na louce si skáče,
  trká, vyhazuje, má vlněný fráček.
• Po strništi sviští, tenoulince piští. Nastavuje uši. Kocour! Spaste duši! Kdo je to?
• Poznáš ho po peří, rybky má k večeři. Kač, kač, kač! Kdo je to?
• Přede, vrní, mňouká, rozespale kouká. Má zelená očka. Kdopak je to?
• Přinesli v košíčku chlupatou kuličku.
  Vzala jsem ji do náručí, kouká, kouká, tiše kňučí.
• Růžová je, leze z hlíny, kos má na ni laskominy.
• Skáče líp než malá blecha, polapit se nechce nechat,
  přeskočí i starou kašnu, na bříšku má tajnou brašnu.
• Stojí krejčí na pasece,
  tisíc jehel s sebou nese.
• Šedé zvířátko ve vzduchu lítá, za strop se drží a hmyz chytá.
• Šedou srst má, není vlk. Dlouhé uši, není zajíc. Kopýtka a není kůň.
• Šupinatý naháček mlsně hledí na háček. Kdo je to?
• Tety ho nosí na trh v nůši, z nůše mu čouhají uši.
  Jestli ty uši nesklopí, ruka ho za ně uchopí.
• Umí si hrát jako děti, vyskakuje z vody ven,
  lítá jako na koštěti, mořská víla z vodních pěn.
• Umí stříhat ušima a má tvrdou palici.
  Jeho jméno slušívá nejzadnější lavici.
• Ve zdi díra, mlsám sýra,
  To jsem celá já. Mám dvě očka.
  Pozor kočka! Ouška šedivá.
• Ve dne v noci cvičí na palmové tyči,
  s každým se hned pohádá, veletoče ovládá.
• V noci houká, ve dne spí. Je prý moudrá- všechno ví. Kdo je to?
• V růžovém kabátě válí se po blátě. Kdo je to?
• Vznešeně si vykračuje, vějířem se ovívá,
  nad jiné se povyšuje a je pyšný protiva
• V zoologické zahradě prohání se v ohradě.
  Kouká přes plot, asi žebrá, jsou jí vidět všechna žebra.
• Z květu na květ poletuje obrázek, co nemá rám. Barevný je jako duha, září jako drahokam. Kdo je to?
• Žížalčin kamarád postavil si z hlíny hrad.
  A ten hrad má tajnou chodbu. Zahradník ho ne má rád. Kdo je to?

Odpovědi na hádanky o zvířátkách

• Běží kolem sestřička, žluťounká je celičká.
  Naše máma slepice sezobala nejvíce. (Kuře)
• Bodlinatá kulička, ráda mlsá jablíčka. Kdo je to? (Ježek)
• Budulínku, dej mi hrášku! Tohle přece každý zná.
  Jak unesla neposluchu falešnice falešná. Kdo je to? (Liška)
• Celé týdny trávu žvýká, aby dala krajáč mléka.
  Nepospíchá, má dost času, rohy nosí pro okrasu. (Kráva)
• Co se vleče, neuteče,
  říká si a dál se vleče
  v obrněném krunýři jako rytíř v pancíři. (Želva)
• Čtyři rohy, žádné nohy, chaloupkou to pohne. (Šnek)
• Dlouhé uši. Hopky, hopky. Jetelíček.
  Ňam, ňam, ňam, ňam! A bobky! Kdo je to? (Zajíc)
• Heboučké je jako z vaty,
  kožíšek je mourovatý. (Kotě)
• Chodí líně pouští, srst má jako houští,
  na zádech má hrb. Na hlavě má ofinu,
  rád si hoví ve stínu a to není drb. (Velbloud)
• Chodí pyšně jako páv, neodpoví na pozdrav,
  červená mu nevoní, moc se pro ni kaboní. (Krocan)
• I když nemá žvýkačku, ustavičně žvýká,
  maminku má roháčku a tatínka býka. (Telátko)
• Je král, co nemá korunu a nesedává na trůnu,
  pouští to hřmí, když zívá. Na krku vzácnou kožešinu
  nosívá jako pelerínu a říká se jí hříva. (Lev)
• Je z rodu velkých kočiček, nosívá žlutý župan s pruhy
  a z ostražitých očiček mu srší blesky v barvě duhy. (Tygr)
• Jménem je příbuzné s hříbky, ale je jinačí.
  Pustí se do otýpky, po ovsu skotačí. (Hříbátko)
• Kdo má ruce ušpiněné, ať se smíří s jeho jménem.
  Uň, uň, uni, uni, tlustý je a funí. (Čuník)
• Když udělá ko-ko-ko, načechrá si peří,
  bude vejce na měkko pro mne na večeři. (Slepička)
• Který tkadlec chodí nahý? (Pavouk)
• Kuřátko volá: „PÍPÍPÍ!“ a jeho tatínek „KYKYRYKÝ!“ Kdo je to? (Kohout)
• Leze, leze - žádný spěch, domeček má na zádech. Kdo je to? (Hlemýžď)
• Má hřebínek, co nečeše, má ostruhy a nerajtuje.
  Někdy se točí na střeše, jindy si na zdi pobrukuje. (Kohoutek)
• Maličké zvířátko je tahle čiperka,
  Větvičku přeskočí, i když je nevelká. (Veverka)
• Maličké zvířátko, zrzavý kožíšek,
  spořádá zakrátko lískový oříšek. (Veverka)
• Malý pulec – miminko, na ni volá maminko! (Žába)
• Malý, velký, bílý, černý, svému pánu vždycky věrný.
  Ocáskem vrtí z radosti, pochutnává si na kosti. (Pes)
• Na břehu i v řece žije, hlavičku pod helmu skryje. (Želva)
• Na krovkách má 7 teček, říká se jí sluníčko. Poletí-li do nebíčka, přinese nám štěstíčko.
  Kdo je to? (Beruška)
• Nejraději jezdí na kře, grónský původ sotva zapře.
  V zoologické zahradě jezdí jenom na kládě. (Tuleň)
• Nejraději za pecí přikrčena líhá,
  v očích se jí rozsvěcí, když na kořist číhá. (Kočka)
• Nohy dlouhé jako chůdy, vysokánský krk,
  vidí domů oknem půdy přes zelený smrk. (Žirafa)
• Nohy jako sloupy, ucho jako zvon,
  trumpetu si koupil, troubí helikon. (Slon)
• Nosí kabát chlupatý, tančí po dvou jako ty,
  hlavou do stran kymácí, nepokazí legraci. (Medvěd)
• Nosí teplý kožich. Špičatými noži
  dělá díry do ledu, chytá ryby k obědu. (Mrož)
• Plave v Nilu, brousí pilu,
  pilu ze zubů a v té pile,
  dík své síle, nosí záhubu. (Krokodýl)
• Po obloze pluje, na louce si skáče,
  trká, vyhazuje, má vlněný fráček. (Beránek)
• Po strništi sviští, tenoulince piští. Nastavuje uši. Kocour! Spaste duši! Kdo je to? (Myška)
• Poznáš ho po peří, rybky má k večeři. Kač, kač, kač! Kdo je to? (Kačer)
• Přede, vrní, mňouká, rozespale kouká. Má zelená očka. Kdopak je to? (Kočka)
• Přinesli v košíčku chlupatou kuličku.
  Vzala jsem ji do náručí, kouká, kouká, tiše kňučí. (Štěně)
• Růžová je, leze z hlíny, kos má na ni laskominy. (Žížala)
• Skáče líp než malá blecha, polapit se nechce nechat,
  přeskočí i starou kašnu, na bříšku má tajnou brašnu. (Klokan)
• Stojí krejčí na pasece,
  tisíc jehel s sebou nese. (Ježek)
• Šedé zvířátko ve vzduchu lítá, za strop se drží a hmyz chytá. (Netopýr)
• Šedou srst má, není vlk. Dlouhé uši, není zajíc. Kopýtka a není kůň. (Osel)
• Šupinatý naháček mlsně hledí na háček. Kdo je to? (Ryba)
• Tety ho nosí na trh v nůši, z nůše mu čouhají uši.
  Jestli ty uši nesklopí, ruka ho za ně uchopí. (Králík)
• Umí si hrát jako děti, vyskakuje z vody ven,
  lítá jako na koštěti, mořská víla z vodních pěn. (Delfín)
• Umí stříhat ušima a má tvrdou palici.
  Jeho jméno slušívá nejzadnější lavici. (Osel)
• Ve dne v noci cvičí na palmové tyči,
  s každým se hned pohádá, veletoče ovládá. (Opice)
• Ve zdi díra, mlsám sýra,
  To jsem celá já. Mám dvě očka,
  Pozor kočka! Ouška šedivá. (Myška)
• V noci houká, ve dne spí. Je prý moudrá- všechno ví. Kdo je to? (Sova)
• V růžovém kabátě válí se po blátě. Kdo je to? (Prasátko)
• Vznešeně si vykračuje, vějířem se ovívá,
  nad jiné se povyšuje a je pyšný protiva (Páv)
• V zoologické zahradě prohání se v ohradě.
  Kouká přes plot, asi žebrá, jsou jí vidět všechna žebra. (Zebra)
• Z květu na květ poletuje obrázek, co nemá rám. Barevný je jako duha, září jako drahokam. Kdo je to? (Motýl)
• Žížalčin kamarád postavil si z hlíny hrad.
  A ten hrad má tajnou chodbu. Zahradník ho ne má rád. Kdo je to? (Krtek)

Autor: © Mgr. Jitka Musilová