Robot nulté série
Jiří Žáček
(4 sloky vtipné básně k recitaci)
Robot nulté série
nekouří a nepije,
klidně maká na tři směny denně.
Pozorný a chápavý,
báječně vás pobaví,
spolehlivě slouží dnešní ženě.
~
Vaří, pere, smýčí byt,
chce se ženě zalíbit,
nehádá se, neholduje pivu.
Umí říkat „Mám tě rád“,
není žádný desperát
a je oblíbený v kolektivu.
~
Robot nulté série
nikdy ženu nebije,
v programu má samé něžné věty.
Umí líbat zvesela,
nahradí i manžela,
nemá pomyšlení na zálety.
~
Nevzteká se, nefňuká
a je na něj záruka,
zkrátka všechny parametry skvělé.
Robot je náš nový hit,
račte si ho pořídit!
Když vás nudí, stačí vypnout relé.
Vepřová hlava
Jiří Žáček
(4 sloky vtipné básně k recitaci)
Vepřová hlava ve výloze,
odulá hlava bez těla
pohlíží na nás přísně, stroze
jak čtenář George Orwella.
~
S citronem v hubě sotva může
hlaholit moudra pro děti.
Nám trpělivost nosí růže,
ale co nosí praseti?
~
Upírá na nás kalné zraky:
Jsme děti jedné pramatky...
Kdo z vás by věřil na zázraky,
když už ho vlečou na jatky?
~
Tam venku za sklem pádí davy:
odkud a kam, ach kdo to ví...?
Těch lidských hlav! A z každé hlavy
užaslý pohled vepřový...
Balada o šejdířích
Jiří Žáček
(4 sloky vtipné básně k recitaci)
Jak se Vám líbí třeba sup?
Šejdíř je také dítě boží,
vzorně se stará o svůj lup
a prachy se mu v kase množí.
V New Yorku jako v Záporoží
rojí se hejna zlatých much.
Pro šejdíře je všechno zboží,
brzy nám budou prodávat i vzduch.
~
Řeknou ti: Co chceš, to si kup!
Sokolí křídla, kníry mroží,
žraločí ploutve, tygří chrup...
Jen ať se tvoji bližní složí!
Z peněžních chrámů na nároží
čpí mrtvolný a ztuchlý puch.
Pro šejdíře je všechno zboží,
brzy nám budou prodávat i vzduch.
~
Zisk připisují na svůj vrub,
nadarmo se tu nepinoží.
Zaplatíš za svit hvězdokup,
daň ze snění i ze souloží.
Na krk ti oslí chomout vloží
a neodpustí žádný dluh.
Pro šejdíře je všechno zboží,
brzy nám budou prodávat i vzduch.
~
Nejvyšší šejdíř z božích lóží
má absolutní zrak i sluch.
Pro šejdíře je všechno zboží,
brzy nám budou prodávat i vzduch.
Balada o velké šou
Jiří Žáček
(4 sloky básně k recitaci)
Baví nás bavič, bodrý brach,
směje se každý strejc i teta,
na všechny sněží hvězdný prach,
stačí jen gesto, stačí věta.
Když už se baví každý sketa,
zatnu se plný odporu.
Ach, šoumeni všech zemí světa,
proboha, už dost humoru!
~
Jenom se bavte, žádný strach,
život je crazy opereta,
namísto Bacha Offenbach,
a nikdo nemá právo veta.
Kdo odnaučí smát se skřeta,
křiváka, lháře, potvoru?
Ach, šoumeni všech zemí světa,
proboha, už dost humoru!
~
Můj bože, nejsem sebevrah,
nemám chuť hrát si na Hamleta,
ale váš humor je jen tlach
pro blbce alfa, blbce beta.
Až anděl smích vyjde z ghetta,
velká šou skončí v hororu.
Ach, šoumeni všech zemí světa,
proboha, už dost humoru!
~
Svět doutná jako cigareta,
dým stoupá k nebi nahoru...
Ach, šoumeni všech zemí světa,
proboha, už dost humoru!
Balada o první a poslední spravedlnosti
Jiří Žáček
(4 sloky vtipné básně k recitaci)
Všichni se lišíme v tom, co nám velí
zvyk, rozum, vášeň, rozmar nebo vkus.
Jeden jí maso, druhý chroustá zelí,
někdo rád mléko, někdo pije džus,
někomu voní čistý špiritus
a vychlemtá ho plné necky.
Ať už jsi Frantík, Talián či Rus,
smrt, stará děvka, bere všecky.
~
Jsou dobrodruzi udatní a smělí,
plaví se světem jako Kolumbus,
a jiný chce mít mámu za prdelí,
dloubat se v nose a pást hejno hus.
Ať nosíš kožich nebo hubertus,
ať žvatláš česky nebo řecky,
ať mlsáš kaviár či žvýkáš trus,
smrt, stará děvka, bere všecky.
~
Na mnoho sort a kast se lidé dělí,
jeden ctí pravdu jako mistr Hus,
druhý lže, jako když se nechumelí,
a další vyje jako Orfeus.
Ať už se mračíš jako kakabus
nebo se culíš spiklenecky,
ať už máš všecka nebo žádná plus,
smrt, stará děvka, bere všecky.
~
Jsme pro ni jenom číslo, kus.
Vylouskne nás jako jádro z pecky.
Každý má nárok na funus,
smrt, stará děvka, bere všecky.
Sonet o ideálním čtenáři
Jiří Žáček
(4 sloky k recitaci)
Spřízněná duše, kde jsi? Zde je:
Má něžný úsměv na tváři,
Pánbůh ji stvořil pro eseje
o ideálním čtenáři.
~
Nejlepší přítel v těle krásky,
domácí model Venuše;
je věčně mladá, žádné vrásky;
horoucí, moudrá, oduše ——
~
vnělá —— a přesto promíjí mi
naivní nápady a rýmy,
mé sebeklamy, zlozvyky,
~
a miluje mě věrně, němě ——
výstřední duše, která čte mě,
zatímco svět čte klasiky.