Životopis
Andrej Babiš se narodil 2. září roku 1954 v Bratislavě, ale nyní má české občanství.
Oba jeho rodiče absolvovali obchodní akademii a byli zaměstnáni v Řempu (řemeslnické potřeby). Jeho otec Štefan Babiš následně pracoval pro firmu Československá keramika a stal se jedním ze zakladatelů zahraničního obchodu na Slovensku. Později stál při vzniku Katedry zahraničního obchodu na VŠE v Praze, kde externě přednášel.
Po příchodu do Strojexportu byl Štefan Babiš vyslán do Etiopie, kde prodával mimo jiné i české obráběcí stroje. Následně byl přeložen do Paříže, kde celá jeho rodina žila do roku 1961. Tam začal Andrej chodit do základní školy zřízené při tamním československém velvyslanectví. Po návratu z Francie byl otec vyloučen z Komunistické strany Slovenska a propuštěn z práce. Asi tři roky pak rodinu živila matka, která v té době pracovala ve Výzkumném ústavu drůbežářského průmyslu, později byla zaměstnankyní Ústavu marxismu-leninismu.
V důsledku politické liberalizace v rámci Pražského jara 1968 byl Štefan Babiš rehabilitován a připravoval se na výjezd do Ženevy, kde poté zastupoval Československo jako delegát v jednáních o tehdy stále ještě provizorní smlouvě GATT (General Agreement on Tariffs and Trade – Všeobecná dohoda o clu a obchodě) při OSN.
V září 1969 začal Andrej studovat na všeobecném švýcarském gymnáziu. Později onemocněl trombocytopenií a rok strávil v nemocnici. Po návratu ze Ženevy studoval na gymnáziu v Bratislavě, kde v roce 1974 maturoval. Posléze byl přijat na Obchodní fakultu VŠE v Bratislavě, směr zahraniční obchod. Na VŠE se věnoval práci v mezinárodní organizaci studentů AIESEC a stal se jejím prezidentem. Vysokou školu ukončil s červeným diplomem a 1. listopadu 1978 nastoupil do státního PZO Chemapol Bratislava. V témže roce 1978 se stal kandidátem KSČ, za jejíhož člena byl přijat o dva roky později. Na podzim 1985 byl vyslán jako delegát PZO Petrimex do Maroka, kde zastupoval také dalších 15 podniků zahraničního obchodu, například Lignu či Motokov. V Maroku pobýval i v době sametové revoluce. Poté se vrátil do PZO Petrimex a stal se ředitelem obchodní skupiny, která měla tehdy monopol na dovoz surovin pro výrobu hnojiv v Československu.
V roce 1992 navrhl Babiš zřízení kanceláře Petrimexu v Praze. 25. ledna 1993 z této kanceláře vznikl samostatný podnik Agrofert, spol. s r.o. Začátkem roku 1995 pak došlo k navýšení základního kapitálu Agrofertu a jeho majoritním vlastníkem se stala ve Švýcarsku registrovaná společnost O.F.I. Vývoj Agrofertu je spojen hlavně s americkou bankou Citibank, která podniku jako první poskytla úvěr na provozní financování ve výši 4 milionů dolarů. Petrimex se tohoto navyšování ze zdánlivě nepochopitelných důvodů nezúčastnil a ztratil v Agrofertu, do jehož rozjezdu investoval stovky milionů Kč a předal mu většinu své obchodní klientely, majoritní vliv. Tuto strategii nepřátelského převzetí pak Babiš v budoucnu několikrát opakoval.
V letech 1995–2000 Babiš cestou Agrofertu nakoupil a privatizoval desítky zemědělských podniků a souběžně si zaplatil mediální podporu, v níž jsou jeho aktivity prezentovány jako levné nákupy cestou levných zahraničních úvěrů. Do roku 2000 Babiš ovládl třetinu celkové zemědělské produkce ČR a má účast v celém řetězci od prvovýroby až po distribuci. V roce 1999 privatizoval největšího tuzemského výrobce umělých hnojiv Deza, po němž následovala privatizace společnosti Precheza Brno.
Velkou akvizicí Babiše byl „nákup“ společnosti Lovochemie. V roce 1995 získala v rámci veřejné soutěže 51 % Lovochemie společnost Proferta, kterou Babiš vlastnil spolu s německou společností Bags. Proferta si na nákup 51 % akcií společnosti Lovochemie půjčila 500 milionů Kč od IPB, čímž využila permanentního tlaku tehdejší Klausovy vlády na vedení IPB poskytovat úvěry na privatizaci s vědomím, že nemohou být nikdy splaceny. V roce 1998 uplatnil Babiš následující trik. S pomocí státního podniku Unipetrol, do jehož vedení delegoval svého spojence Pavla Švarce, založil společnost Agrobohemie, která navýšením základního jmění o 250 milionů Kč získala v Lovochemii majoritu. Proferta se dostala do pozice minoritního akcionáře a společnost Bags vypadla ze hry. Tuto strategii realizoval Babiš, který byl současně předsedou představenstva Lovochemie, Agrobohemie i Proferty. Z titulu své funkce poslal společnost Proferta do likvidace s dluhem 500 milion Kč u IPB. Prostředky na navýšení jmění měla poskytnout společnost OFI.
V roce 2010 spravovaly Babišem vlastněné firmy 67 000 hektarů půdy a ročně pobíraly státní dotace ve výši 3 miliard korun.
V současnosti je Agrofert akciovou společností a největším českým zemědělským, potravinářským a chemickým holdingem. Holdingová společnost ovládá více než 230 právně samostatných společností, zejména v České republice a na Slovensku, jejich konsolidované tržby dosáhly v roce 2012 téměř 132,5 miliardy Kč. Společnost patří mezi největší firmy v České republice, zde vlastní nebo má v nájmu 57 tisíc hektarů zemědělské půdy (0,7 procenta území České republiky nebo 1,6 procenta veškeré zemědělské půdy). Společnost vlastní a řídí Andrej Babiš.
V listopadu 2011 založil občanské sdružení ANO 2011. V říjnu 2013 byl zvolen poslancem Parlamentu ČR, v lednu 2014 byl jmenován ministrem financí a místopředsedou vlády. Z těchto funkcí byl 24. května 2017 odvolán a nahrazen poslancem Ivanem Pilným.
Do portfolia Agrofertu patří kromě chemické výroby, potravinářských podniků a zemědělské výroby také vydavatelská firma AGF Media, a.s., která vydává týdeník 5plus2 a na jaře roku 2013 spustila i svůj vlastní internetový portál. Od června 2013 také Agrofert vlastní velký mediální koncern MAFRA, a.s., který v roce 2013 vydával dva celostátní tištěné deníky (Lidové noviny a Dnes), jeden pražský regionální deník, provozuje tři televizní stanice, dvě rozhlasové stanice a zpravodajský internetový portál a vlastní také jednoho virtuálního mobilního operátora.
Politické působení
V listopadu 2011 založil občanskou iniciativu nazvanou Akce nespokojených občanů a nevyloučil, že by z ní mohlo vzniknout politické hnutí. Jako politické hnutí bylo ANO 2011 registrováno 11. května 2012.
V srpnu 2012 se stal prvním předsedou hnutí, když v tajné volbě získal 73 ze 76 hlasů. Se svým hnutím chtěl bojovat proti korupci a za nižší daně. Sám státu na daních odvádí 23 milionů korun ročně, jeho holding zhruba 800 milionů korun ročně. Na svou činnost obdrželo hnutí ANO 2011 od Babiše z jeho vlastních prostředků za rok 2011 okolo 25 milionů korun. V krajských volbách konaných roku 2012 finančně podpořil uskupení Východočeši, Mimo Jiné a zlínské M. O. R. (Hnutí za Morální Očistu Radnice). Skrze jejich kandidátky potvrdil kandidaturu sedmi členů ANO 2011.
Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2013 kandidoval v hlavním městě Praze jako lídr hnutí ANO 2011. ANO 2011 dosáhlo v těchto volbách značného úspěchu, když obsadilo druhé místo za ČSSD se ziskem 18,65 % hlasů.
V lednu 2014 se stal kandidátem hnutí ANO 2011 na post vicepremiéra a ministra financí ve vládě Bohuslava Sobotky. Dne 29. ledna 2014 byl do obou funkcí jmenován. Navrhoval splacení části státního dluhu z 350 miliard korun, které údajně leží bez užitku na účtech České národní banky (ČNB). Podle představitelů banky jde o nesmysl a banka žádné volné prostředky nemá.
V listopadu 2014 popřel spekulace, že by chtěl v budoucnosti kandidovat na prezidenta České republiky. Připustil, že by se v budoucnosti mohl stát předsedou české vlády.
Na III. sněmu hnutí ANO 2011 obhájil v únoru 2015 post předsedy hnutí. Od delegátů dostal v tajné volbě všech 186 hlasů.
V roce 2015 jako ministr financí prosazoval zavedení elektronické evidence tržeb (EET) a prohlásil, že nebude-li zavedena, bude nutné zvýšit daně. Plán na zavedení EET se dočkal kritiky od opozičních poslanců.
V červnu 2016 prohlásil, že pokud hnutí ANO po následujících volbách skončí v opozici, tak Babiš odejde z politiky.
24. května 2017 byl z postu vicepremiéra a ministra financí odvolán po dlouhodobém nátlaku ostatních politických stran z důvodu nákupu korunových dluhopisů a jejich financování a po oznámení předsedy vlády, že vláda podá demisi.
Alexander Babiš
Ing. Alexander Babiš je o sedm let mladší bratr Andreje, který rovněž podniká. Slovenský podnikatel Alexander Babiš dlouhou dobu stál ve stínu svého mnohem slavnějšího bratra, nyní je členem představenstva nově vzniklé společnosti Czech Gulf Business Council v Saúdské Arábii. Jejím smyslem je pomáhat našim obchodníkům a lákat kapitál z Arábie do Česka.
S bratrem Alexandrem vlastní Babiš slovenskou firmu Berg. Jeho bratr do firmy vstoupil v roce 1998 s vkladem dvacet dva milionů korun.
První manželka Andreje Babiše
Od 70. let byla Babišovou manželkou spolužačka z gymnázia a později lékařka Beata (Beatrice) rozená Adamovičová, mají spolu dceru Adrianu a syna Andreje. Manžel dcery Adriany Martin Bobek pracuje ve společnostech Agrofertu. S manželkou se Babiš podle svých slov rozvedl.
Monika Babišová
Od 90. let Babiš žije s družkou Monikou (rozenou Herodesovou), která si změnila příjmení na Babišová. S Monikou Babišovou má také dvě děti, Vivien a Frederika.
I když mají partneři stejné příjmení, k jejich svatbě nikdy nedošlo. Monika si své příjmení změnila jen kvůli tomu, aby je měla stejné jako jejich dvě děti.
Monika Babišová je o 20 let mladší než Andrej Babiš.
Štefan Babiš
Štefan Babiš, otec Andreje Babiše, se stal jedním ze zakladatelů zahraničního obchodu na Slovensku. Později zakládal i Katedru zahraničního obchodu na VŠE, kde externě přednášel.
Po příchodu do Strojexportu byl Štefan Babiš vyslán do Etiopie, kde prodával české obráběcí stroje. Následně byl přeložen do Paříže, kde celá jeho rodina žila do roku 1961. Právě tady začal Andrej chodit do základní školy zřízené při tamním československém velvyslanectví. Po návratu z Francie byl otec vyloučen z KSS (Komunistické strany Slovenska) a propuštěn z práce, asi tři roky pak rodinu živila matka, která pracovala ve Výzkumném ústavu drůbežářského průmyslu.
V rámci Pražského jara 1968 byl Štefan Babiš rehabilitován a následně se připravoval na výjezd do Ženevy, kde měl zastupovat Československo v GATT při OSN (General Agreement on Tariffs and Trade – Všeobecná dohoda o clu a obchodě). Otec po návratu ze Švýcarska (1974) pracoval až do odchodu do důchodu v PZO Polytechna.
Štefan Babiš zemřel v roce 2002.
Dům Andreje Babiše
Andrej Babiš bydlí ve své vile v Průhonicích. V této obci vlastní několik nemovitostí (2 vily, sokolovnu, dům seniorů). Na dům Andreje Babiše se můžete podívat zde.
Hodnota Babišova domu je odhadována na několik desítek milionů korun.
Kontakt
Andreje Babiše je možné oslovit přes Twitter nebo Facebook.
Kontakt na hnutí ANO je: ANO 2011, Pyšelská 2361/4, 149 00 Praha 4, telefon 272 192 229 nebo e-mail.
Korunové dluhopisy
Ministerstvo financí vydalo v roce 2011 spořicí dluhopisy v nominální hodnotě jedné koruny. Díky zcela legálnímu způsobu zaokrouhlování daně z nich fyzické osoby platí nulovou daň z úroků, která jinak činí 15 procent.
Svou strategii obhajoval ministr financí Miroslav Kalousek tím, že jedině takto úroky půjde připisovat formou nových dluhopisů. To, že z nich lidé platí nulovou daň, ovšem přiznal.
Zaokrouhlování sice platí od samého začátku zákona o dani z příjmu, ale nikdo si nebyl příliš jistý, jak se na věc budou dívat finanční úřady.
Ministerstvo financí, kterému tenkrát šéfoval Miroslav Kalousek, dluhopisy vydalo proto, aby bylo možné vydávat reinvestiční dluhopisy, protože se reinvestovalo na koruny. Řekněme, že po roce vznikl úrok ve výši 321 korun. Věřitel si přál, aby se mu proměnil na dluhopisy, a jestli chcete úroky přeměnit na dluhopisy do poslední koruny, tak musíte mít ty dluhopisy korunové.
Mezi lety 2011 a 2013 se pak urodily žně korunových dluhopisů. Navzdory rozšířenému mýtu ale fintu se zaokrouhlováním dolů a nulovou daní nevyužil jako první Miroslav Kalousek, nýbrž ZUNO Bank. Ta totiž přišla s denním připisováním úroků, díky kterému (a díky zaokrouhlování dolů) nemuseli lidé do určité spořené částky platit daň z úroků. Konkrétně se daň neplatila až do 127 500 korun spořené částky. Zákazníci si navíc mohli založit až 10 spořicích účtů. Zda se Kalousek se svými korunovými dluhopisy inspiroval právě u ZUNO Bank, je otázkou, faktem ale zůstává, že nebyl prvním, kdo tento trik využil.
Nicméně právě Miroslav Kalousek následně svými korunovými dluhopisy tento postup posvětil (a de facto legalizoval) a odstartoval tím dluhopisovou mánii, na které se svezly stovky firem, včetně Agrofertu Andreje Babiše. Už v první polovině roku proto Sněmovna schválila změny v zákoně o daních z příjmů, které s účinností od roku 2013 tomuto daňovému triku bránily.
V souvislosti s korunovými dluhopisy Agrofertu se – především na sociálních sítích – objevuje tvrzení, že Babiš jen využil mezeru v zákoně a že je z právního hlediska vlastně vše v pořádku. Ani zdaleka tomu tak ale není. Ano, Agrofert mohl dle tehdejšího zákona vydat korunové dluhopisy, které mohl Andrej Babiš zakoupit. Dle české i evropské legislativy ale nesmělo (a dodnes nesmí) jít v takovém případě o pouhou daňovou optimalizaci. Tedy, že by nákup dluhopisů proběhl pouze na papíře. Stejně tak musí platit, že firma potřebovala prostředky, a proto dluhopisy vydala. Pokud by totiž peníze nepotřebovala, opět by šlo o nezákonnou optimalizaci.
O těchto věcech ale musí rozhodnout finanční úřad, případně policie (a následně soudy), na kterou před časem přišlo trestní oznámení. Výše zmíněné samozřejmě neplatí jen pro Agrofert a Andreje Babiše, nýbrž pro všechny firmy, které tehdy dluhopisy vydaly.
Autor: © Mgr. Michal Vinš
Foto: © David Sedlecký