Trestaurant u Bumbrlíčka
Jiří Žáček
Každý, kdo se považuje za gurmána, musí povinně
okoštovat hity naší kuchyně!
~
Nalaďte si žaludek i pysky
tuplovaným prckem slivowhisky,
anebo se impregnujte jinou
populární lihovolovinou.
~
Všichni víme: předkrmy jsou grunt.
Ochutnejte třeba grilovaný špunt!
Lahůdek tu máme ovšem spousty ——
kravatový presing, toasty s chrousty.
~
Z polévek, jež povznášejí ducha,
je tu přesdršťková nebo ucha z ucha,
pro fajnšmekry lukullajda z ponožek,
k zajedení pišišvoří pirožek.
~
Jsou-li chutě řádně vzbuzené,
zakousněte opruzené uzené.
Ku zpestření konverzační chvilky
zkuste zapečené lilky, filky, trylky.
Pro všechny, kdo rádi rybí flaksu —
uhořelý úhoř s pěnou z minimaxu.
~
Milovníci kuchařského kýče
možná dají přednost čevabčíče.
Jako dieta jsou vhodné řízky z břízky,
brokolice s broky, restované třísky.
~
A teď pozor, chlouba restaurace naší —
nadívaná ďoura z kňoura s kaší!
Pro extravagantní hosty musaka
z utržených kapes a klop u saka.
~
Na zapití je tu skvělý muškát z mušek,
jaký nepil ani rytíř Bušek;
vztekilla a kurvaçao stresy zahání,
tokajské je vhodné k tokání.
~
Kdo má zdravovědu na mysli,
jako dezert si dá nesmüsli.
Chlívance a kompost z mandelinek
ocení i vaše dcerka nebo synek.
Mdloby z přežrání se nejlíp zaženou
kokokoktejlem či kávou smaženou.
~
Komu ještě v pase plandá kůže,
extrabuřty s tchořticí se naládovat může.
Na závěr se hodí pikant salátek
z vajglů z cigaret a párátek.
~
Pochutnali jste si, skromnost stranou —
v našem trestaurantu brzy na shledanou!
Láska podle Hitchcocka
Jiří Žáček
(Lyrický horor)
Řekla kostra kostře,
ať se k lásce prostře,
že jí padla vo funusu do voka.
Řekla kostře kostra:
Ty deš na mě zvostra,
to je teda láska podle Hitchcocka!
~
Řekla kostra kostře,
ať se k lásce prostře,
umíráček bimbá sladký vyznání.
Řekla kostře kostra:
Ty deš na mě zvostra,
to se ženská lásce těžko ubrání!
~
Řekla kostra kostře,
ať se k lásce prostře:
Když mi nedáš, svět se brzo vylidní!
Řekla kostře kostra:
Ty deš na mě zvostra,
nevadí ti, že sem drobet frigidní?
~
Řekla kostra kostře,
ať se k lásce prostře:
Ukážu ti cestu rájem ještě dnes!
Řekla kostře kostra:
Ty deš na mě zvostra,
nevadí ti, že jsi dávno dole bez?
~
Řekla kostra kostře,
ať se k lásce prostře,
že jí padla vo funusu do voka.
Řekla kostře kostra:
Ty deš na mě zvostra,
to je teda láska podle Hitchcocka!
České pranostiky
Na Nový rok o burzovní šok.
Na svatého Patrika netvař se jak paprika.
Na Škaredou středu noste prsa vpředu.
Na svatého Medarda namokne ti kokarda.
Svátek svaté Vervy, budou rupat nervy.
Na svatého Hadrabu konečně si nahrabu.
Na svatého Marka tuze tvrdne marka.
Svatý Vasil, co moh, zprasil.
Na svatého Berouse chlapi v šenku perou se.
Svatý Mohorit, nával u koryt.
Na svatého Okoře topořte se v pokoře.
Přikvačila svatá Frajle, bude rvačka o medaile.
Na svatého Pakáže farář dvakrát nekáže.
Na svatého Šmytce bujno na záchytce.
Na svatou Věruš kušuj a neruš.
Na svatého Kravince sázej v České lotynce.
Svatá Důra, puč mi búra.
Rada svaté Melhuby: držte jazyk za zuby.
Na svatého Dolby vydaří se volby.
Na svatého Magora jásá celá agora.
Svatý Áda, padá vláda.
Na svatého Barucha mediální porucha.
Svatý Basil, žádej azyl.
Na svatou Ochechuli slyšet vox popapuli.
Svatý Kabrňák, bacha na frňák.
Na svatého Dyndy sám si pomoz z bryndy.
Na svatou Kunďabu vysoko do žlabu.
Na svatého Kogita drž se svého koryta.
Na svatého Mikuláše sháněj buřty do guláše.
Svatý Žvást, běž se pást.
Na svatého Kosmu přijde spása z kosmu.
Exkurze v pracovně básníka
Jiří Žáček
Hle, básník tvoří.
Neslyší, je v transu ——
přikládá palec na tep života.
Ač připomíná vzhledem
Sancho Panzu,
má srdce Dona Quijota.
~
Ta tužka, kterou v zadumání hryže,
má tvrdost 2B.
Změkčuje mu styl.
K opravě hrubek používá pryže.
(Ty by mu kritik sotva odpustil.)
~
Když býval malý,
psával po zdech křídou
poselství světu.
Býval za to bit.
Dnes trpí těžkou metaforitidou.
Elixír mládí touží vyrobit.
~
Má smělé plány.
Zpevňuje si normy.
A šetří papír —— myslí na lesy.
Nadívá obsah do mistrovské formy.
Tumáte knížku —— čtěte si!
~
Píše a škrtá.
Kouří se mu z lebky.
Dejte mu někdo obklad na hlavu!
Půjdeme, prosím.
Vyzujte si trepky.
A pošlete sem další výpravu.
Papučový puč
Jiří Žáček
(píseň 4 sloky, vyňato z dějin, tančí se jako vrták)
Jásali jsme na náměstí:
kafkárna je fuč!
Sametová revoluce,
papučový puč...
~
Šup sem, šup tam,
škatulata, hejbejte se,
šup sem, šup tam,
papučový puč.
Nenávist a lež jsou k.o.,
kopejte jim hrob!
A ta pravda a ta láska,
to je prima džob!
~
Šup sem, šup tam...
to je prima džob!
Když už máme svoboděnku,
netřeba nám glejt...
Proč se vždycky chytí šance
všeho schopný šmejd?
Šup sem, šup tam...
všeho schopný šmejd.
~
Kamarádi, ke korytům,
vyberte si post!
A těm dole, těm se hodí
ohryzaná kost.
Šup sem, šup tam...
ohryzaná kost.
~
Proč tu pravdu, proč tu lásku
rozežírá žluč?
Sametová revoluce,
papučový puč...
Šup sem, šup tam...
papučový puč.
A náš patron svatý Vít
Jiří Žáček
(Bohabojná jarmareční píseň o nešťastném kostelíčku)
Stával za vsí kostelíček
na vrcholku kopce,
zdědili jsme po pradědech
tuhle chloubu obce.
Neváhali obětovat
nějakou tu grešli ——
vystavěli kostelíček,
aby se v něm sešli.
~
A náš patron svatý Vít,
naší víry meč i štít, prachsakra,
a náš patron svatý Vít,
s takovým je dobře žít!
~
Katolíci, luteráni,
ba i neznabozi,
všichni, kteří spolu pásli
krávy, husy, kozy,
chodívali do kostela
hájem sličných břízek,
zpytovali svoje duše
a Bůh jim byl blízek.
~
A náš patron svatý Vít...
nenechá nás v hříchu mřít!
Avšak naši pokrokáři
s hokynářem v čele
prohlásili: „Každý kostel
má mít majitele!
Jako pražská katedrála ——
vzorem nám buď Praha!
Teprve pak okusíme
nebeského blaha!“
~
A náš patron svatý Vít...
proč bychom se měli přít?
~
Katolíci, luteráni
i ti čeští bratří
začali se handrkovat,
komu kostel patří.
Staré vášně, staré křivdy
vzedmuly se z hloubi ——
svornosti byl rázem konec,
i té naší chlouby.
~
A náš patron svatý Vít...
zapomněli jsme ho ctít!
Rozebrali kostelíček,
stěny, krov i trámy,
marně farář z kazatelny
volal: „Pánbůh s vámi!“
Rozšlapali sochu světce,
dřív než krapet zkrotli,
marně farář z lesa volal:
„Čert vem tyhle trotly!“
~
A náš patron svatý Vít...
jak a čím tu hanbu smýt?
~
Z kostelíčka na kopečku
nezbyl ani kámen.
Bůh vás natřes, rozkolníci,
alelujá, ámen!
Chodívali jsme tam všichni,
byli jsme si bližší ——
a teď na tom zbořenisku
rejdí havěť myší.
~
A náš patron svatý Vít...
má snad v lese s vlky výt?
~
Když se totiž do duchovna
hokynáři vloží,
zmizí svornost, láska, víra,
i ta bázeň Boží.
A když vášně nadělají
ze sousedů trotly,
budeme se brzy dusit
v Satanově kotli!
~
A náš patron svatý Vít...
nechce s námi už nic mít!
Holky z naší školky
Jiří Žáček
(Mravoučná píseň pro výstrahu všem pannám)
Holky z naší školky, nelelkujte venku,
jste moc malý na to nosit podprsenku.
~
Nelelkujte v parku ani na nároží,
vypadalo by to, že jste čerstvý zboží.
~
Co když vás tam sbalí ňákej starej prasák,
kterej používá páčidlo a hasák?
~
Páčidlo a hasák na nevinný dcerky,
bacha, až vás začne lákat na hašlerky!
~
Páčidlo a hasák, hever, majzlík, pila,
to je obligátní vercajk pedofila.
~
S prasákem je lepší nemít žádný spolky,
upalujte domů, holky z naší školky!
~
V některých lokálech se zpívá s tímto dovětkem:
Lepší mladej pasák nežli starej prasák,
naučí vás tančit valutovej třasák.
~
Valutovej třasák za dva, za tři tácy,
každá nemá kliku na takovou práci.
~
Kdo ji dělá s láskou, vděk a slávu sklidí,
pozná přitom zblízka spoustu nóbl lidí.
~
Samý vlivný strejčky, možná že i z vlády,
holky z naší školky, tak ať máte grády!
Byli jsme a budem
Jiří Žáček
Na motiv J. V. Sládka
Byli jsme a budem,
všichni o tom řeční,
odkojeni bludem,
že jsme výjimeční.
~
Máme fištrón v hlavě,
zlatý český ruce,
přežijeme hravě
všechny revoluce.
~
Místo vřavy boje
zacinkají klíče;
milujeme svoje
historické kýče.
~
Čechráme si peří
svými sebeklamy,
blázen, kdo nám věří,
prodáme se sami.
~
Před horami zboží
postojíme zbožně,
hodovníci boží,
místo mečů rožně.
~
Dokud pivo pění,
ještě nejsme v hrobě;
mistři v hašteření,
sami proti sobě.
Balada o beznadějné nenapravitelnosti
Jiří Žáček
Budu vám zpívat baladu,
nechci se nutit do romance.
Sesedněte se na hřadu,
pozvěte všechny usmrkance.
Budu vám zpívat za kus žvance,
já nerad zpívám o hladu.
Chybí mi zkrátka elegance
a neprosím se o radu.
~
Radši bych žvatlal hromadu
hloupostí krásné nymfomance,
radši bych sváděl Miladu
anebo líbal ouška Blance,
radši bych dělal velvyslance
všech pitomoučkých nápadů.
Ale mám kocovinu štvance
a neprosím se o radu.
~
Velmistři svého úřadu,
už jsem si zvykl na kopance.
Proč bych vám zvedal náladu ——
nechci k vám chodit na seance.
Vy máte tučná konta v bance,
ale já zase nekradu.
Nebudu tančit módní tance
a neprosím se o radu.
~
Vysloužím si jen pověst kance
anebo ránu pod bradu.
Kašlu vám na životní šance
a neprosím se o radu.
Balada na vypůjčený verš
Jiří Žáček
(4 sloky básně k recitaci)
Všechno je nějak příliš v pořádku,
což není vděčné téma pro baladu.
Maminka za zdí zpívá děťátku,
velebně šumí stromy v nočním sadu
a rok se zvolna blíží k listopadu.
Slova se sama kladou do řádku,
a já ta slova bezostyšně kradu.
Všechno je nějak příliš v pořádku.
~
Den za dnem běží jako po drátku:
do práce, z práce, občas na poradu,
navečer dětem přečíst pohádku
a udělit jim přebytečnou radu...
Je všechno O.K.? otázku si kladu.
Neběží čas už dávno pozpátku?
Domy se často hroutí od základu.
Všechno je nějak příliš v pořádku.
~
Tak to jde od pondělka do pátku.
Kdo drží břitvu, když si holíš bradu?
Čí tvář se skrývá ve tvém zrcátku?
Víš, kterým jedem tišíš pocit hladu?
Obhlížím auto —— nemá skrytou vadu?
Kdo komu právě chystá oprátku?
Neslyšet lež a netušiti zradu.
Všechno je nějak příliš v pořádku.
~
Je všechno skryto ve svém protikladu,
je zakódován konec v začátku?
Kdybych měl aspoň třetí oko vzadu!
Všechno je nějak příliš v pořádku.