Bylo nás pět

Autor

Karel Poláček

Životopis autora

• Karel Poláček se narodil do židovské rodiny v Rychnově nad Kněžnou dne 22. března roku 1892 a zemřel pravděpodobně 21. ledna 1945 v Gliwicích.
• Karel Poláček studoval na gymnázium v Rychnově, maturitu ale skládal na gymnáziu v Praze. Poté nastoupil na právnickou fakultu Karlovy univerzity.
• Během první světové války nastoupil do armády.
• Po válce pracoval jako úředník a později jako redaktor. Z novin byl ale kvůli rasovým zákonům propuštěn a začal pracovat jako knihovník.
• V roce 1943 byl poslán do terezínského ghetta a v lednu 1944 byl z Terezína deportován do Osvětimi.
• Dlouho se předpokládalo, že Poláček v Osvětimi i zemřel, ale podle svědků se Poláček dožil přesunu vězňů do jiných koncentračních táborů a pravděpodobně zemřel buď při pochodu do tábora Gleiwitz, nebo při vstupní selekci nebo někdy později při pobytu v tomto táboře.
• Karel Poláček patří mezi známé československé spisovatele, humoristy, novináře a filmové scénáristy.

Známé knihy autora

• 35 sloupků – sbírka fejetonů
• Bylo nás pět - román
• Čtrnáct dní na vojně – sbíkra fejetonů
• Doktor Munory a jiní lidé – sbírka povídek
• Dům na předměstí - román
• Edudant a Francimor – pohádková povídka
• Hedvika a Ludvík - román
• Hlavní přelíčení - román
• Hostinec U Kamenného stolu - román
• Hráči - román
• Hrdinové táhnou do boje - román
• Kouzelná šunka – sbírka povídek
• Lehká dívka a reportér - román
• Lidé před soudem – sbírka povídek
• Mariáš a jiné živnosti – sbírka fejetonů
• Metempsychóza čili stěhování duší – sbírka povídek
• Michelup a motocykl - román
• Muži v offsidu - román
• Na prahu neznáma – sbírka povídek
• O humoru v životě a v umění – sbírka povídek
• Okolo nás – sbírka fejetonů
• Okresní město - román
• Podzemní město - román
• Povídky izraelského vyznání – sbírka povídek
• Povídky pana Kočkodana – soubor povídek
• Se žlutou hvězdou - román
• Vše pro firmu - román
• Vyprodáno - román
• Židovské anekdoty – sbírka vtipů
• Život ve filmu – sbírka povídek
• Žurnalistický slovník – soubor různých humorných výrazů a frází z oblasti žurnalistiky

Charakteristika hlavních postav

Petr Bajza – Péťa je hlavní postavou. Celý příběh je psaný z jeho pohledu. Péťa je synem obchodníka. Péťa je inteligentní kluk, který ale rád provádí se svými kamarády různé lumpárny, které ale ne vždy končí tak, jak si chlapci přáli. Jejich lumpárny se snaží před svými rodiči utajit, a když se mu to nepodaří, bývá tatínkem potrestán. V Péťově vyjadřování se jasně odráží kontrast prostředí, ve kterém je vychováván, a vlivu jeho klučičí party.

Antonín Bejval – Antonín je Péťův kamarád a zároveň spolužák. Rád vymýšlí různé „vynálezy“, které často nedopadnou dobře. Velmi často působí povýšeně nad své kamarády, také je lakomý a nerad se dělí o své věci, například o kolo.

Čeněk Jirsák – Čenda je další Péťův kamarád a spolužák. Pochází z pobožné rodiny, a proto chodí pravidelně do kostela. Neustále se snaží nasbírat různé hříchy, které by mohl sdělit panu faráři při zpovědi. Čenda působí velmi namyšleně a někdy trochu nesympaticky. Naopak jeho snaha „ulovit“ hříchy působí někdy až komicky.

Éda Kemlink – Další Péťův kamarád a spolužák pochází z úřednické rodiny a je velmi chytrý a kamarádský. Někdy působí nenápadněji než ostatní chlapci. Jeho rodině patří pes Pajda, kterého chlapci často berou s sebou.

Jozef Zilvar – V příběhu je tento chlapec převážně oslovován příjmením. Zilvar je poslední z chlapců Poláčkovy „pětky“. Pro mnoho lidí je po Péťovi tou nejvýraznější chlapeckou postavou, protože se od ostatních chlapců velmi odlišuje. Odlišuje se věkem, původem, rodinným prostředím, vyjadřováním i vlastnostmi. Už kvůli jeho průpovídkám stojí za to, si knihu přečíst. Přestože má mnoho negativních vlastností a způsobů chování, tak jeho postava vlastně působí vcelku sympaticky.

Kristýna „Rampepurda rampepurďácká“ – Kristýna je služka, která pracuje a bydlí u Bajzových. Jedná se o mladé děvče, které má s Péťou téměř sourozenecký vztah. Škádlí se, ale zároveň se mají velmi rádi.

Pan Bajza - Pan Bajza je Péťův otec. Bývá velmi přísný a často volí tělesné tresty. Zároveň je vidět, že má Péťu rád, ale nesnáší jeho lumpárny.

Paní Bajzová – Péťova maminka působí jako milá a hodná paní, kterou trápí, když Péťa zlobí a je potom trestán. Obvykle zkouší jednat s Péťou po dobrém.

Pan Fajst – Pan Fajst je v knize taková maloměšťácká postavička, která nemá s chlapci dobrý vztah. Pan Fajst je chlapcům často pro smích, a dokonce na něj kluci vymysleli veršovanou říkanku. Zároveň se ale většina chlapců bojí, že pan Fajst na ně bude žalovat u rodičů. Pan Fajst často kontroluje vzhled a chování chlapců, v románu působí jako velký moralista. Jediný z chlapců, který si z něj v podstatě nic nedělá, je Zilvar.

Eva Svobodová - Eva je Péťovou spolužačkou a kamarádkou. Evin tatínek pracuje jako cukrář. Eva má ráda Péťu a Péťa zase ji. Eva často nosí Péťovi různé dobroty z cukrárny. Díky těmto pamlskům ji často berou na milost i ostatní chlapci.

Otakárek Soumarů – Otakárek je další komická postava tohoto románu. Jedná se o tlustého, osamělého chlapce, který rád čte dobrodružné příběhy. Chlapci si z něj a z jeho vychovatelky často dělají legraci.

V knize je i mnoho dalších postav, každá z nich má v příběhu svůj význam.

Obsah

Obsah je takové shrnutí příběhu, které se ale vůbec nemůže vyrovnat přečtení Poláčkovy knihy. Obsah je stručně shrnutý do několika různých příběhů, které Péťa s kamarády prožil. Názvy příběhů souvisí s jejich obsahem. Ne s názvy kapitol v knize.

Výprask od Habrováků

Kluci táhnou do války proti Habrovákům. Vezmou s sebou taky holky. Čeněk se cestou posmívá Péťovi, že je ženich a že miluje Evu Svobodovou. Cestou si dívky zpívají a Habrováci je podle dívčího zpěvu najdou a chlapce zmlátí. Výprasku utečou jen dívky a Zilvar. Čenda výprask vyčítá Péťovi, a proto se chlapci cestou domů hádají a perou. Uklidní se, až když potkají pana Fajsta.

Požár

Kluci se rozhodli zahrát si na požár. Potřebovali budovy, které mohou zapálit, a tak Péťa ukradl strejdovi Vařekovi krabice od látek. Na krabice chlapci napsali názvy budov a krabice zapálili. Éda si při požáru propálil kalhoty.

Ukázka:

Čeněk Jirsák stál opodál a šklebil se, ale jenom trošku a pravil, to není žádný opravdivý požár, když se nezvoní na poplach. Když u nás hořel hraběcí špýchar, tak se zvonilo na všechny zvony a někteří vybíhali ven v podvlíkačkách, jak byli, protože to bylo v noci. Bejval to uznal, já jsem to taky uznal, všichni to uznali a Bejval pravil: "Tak zvoň na poplach!" A Čeněk Jirsák zvonil a tak si s námi hrál, ačkoli nikdo nechtěl, aby si s námi hrál. Veškerá dědina lehla popelem a Éda Kemlink si propálil kalhoty' a brečel, že takhle nemůže domů.

Koupání

Péťa se dočasně nekamarádí s Čendou Jirsákem. Kluci se rozhodnou, že se půjdou koupat. Cestou se k nim přidal malý Vašek. Vašek skočí do vody, ale neumí plavat. Nakonec ho zachrání Zilvar, který pro něj skočil a vytáhl ho. Ostatní chlapci ho rozdýchali. Cestou domů pak Zilvar vysvětluje Vaškovi, jak se plave.

Vosy

Příští týden se ve škole předávalo vysvědčení. Péťa dostal dvě dvojky a už plánuje, co udělá s penězi, které dostane od rodičů. Pan Fajst stál před školou a čekal, jestli o chlapci pozdraví. Jediný Zilvar nepozdravil a ještě se mu posmíval. Péťa se přestal bavit s Tondou, protože mu nechtěl půjčit kolo a začal se bavit s Čendou. Který začne Tondu pomlouvat. Chlapci se rozhodli, že pojedou do Itálie, aby jim Tonda záviděl. Péťu maminka poslala k ševci, ale on cestou potkal Tondu a ten se ho snažil usmířit a řekl mu, že má nový vynález. Ochočí si vosy a bude vydělávat na medu. Aby si Péťu udobřil, půjčil mu kolo, aby byl rychleji zpět od ševce. Všichni chlapci se sešli a vydali se na vosy. Rozhodli se, že je z hnízda vyčoudí, ale vosy vyletěly druhou dírou a poštípaly je. Kluci byli opuchlí a měli vztek. Péťa pak ještě dostal od tatínka za to, že lhal, když tvrdil, že jde do houslí.

Ukázka:

Avšak brzy jsme poznali, že se stala chyba. Dneska už víme, že vosy nejsou tak hloupé a že jsou chytřejší než všichni hoši. Ony asi už věděly, že je budeme chtít vykouřit, a tak si pro každý případ vydlabaly ještě jednu ďouru, o které jsme nevěděli. Pročež nás děsně převezly.

Dluhy

Každý z Péťových kamarádů měl co na práci, a tak se Péťa staral o svou sestru Mančinku. Také někdy musel pomáhat tatínkovi v obchodě, ale ze všeho nejraději, co se koloniálu týče, chodil upomínat lidi, co měli v obchodě dluhy. Nerad ale chodil k cukráři Svobodovi. Jednou napsal pan Svoboda panu Bajzovi dopis, který si ale Péťa přečetl. Protože dopis obsahoval velkou spoustu chyb, tak je Péťa poctivě opravil a opravený dopis vrátil panu Svobodovi. Pan Svoboda se urazil, dluh splatil a přestal se s panem Bajzou bavit.

Podzim

Blížil se podzim. Kluci si od kočího Jakuba nechali udělat draka a vydali se ho pouštět na pole. Udělali si tam i ohýnek a kouřili bramborovou nať a povídali si indiánské příběhy. Začala škola a hned první den zůstal Péťa po škole a Kristýna se mu posmívala. Péťa vymyslel krutý trest pro Kristýnu za její výsměch. Potají jí hodil do kufru mrtvou myš. Jeho tatínek to ale zjistil a Péťu potrestal.

Ukázka:

Eva Svobodová mne mockrát prosila, abych ji vzal s sebou na ten oheň, já jsem pravil, nevím,

nevím, až podle toho, a skutečně jsem nevěděl, co mám dělat, jelikož dělat ohníčky není věc holčenčí, ale hošenčí. Bál jsem se, že by se kluci koukali a Čenda Jirsák by se třeba příšerně šklebil, ačkoliv teď s ním chodím.

Ale když už mne moc mořila a pravila, že nevěděla, že jsem takový, tak jsem pravil: "Dobrá, tak

pojď," ale košům jsem o tom docela nic neřekl a přišel jsem s Evou rovnou na pole, když už tam

všichni byli. A jak jsem s ni přišel, hned jsem se díval, jestli se hoši nebudou koukat a jestli se Čenda nebude příšerně šklebit. On už se taky chtěl příšerně šklebit, ale vtom Eva vytáhla kornout pražených mandlí a nabídla je všem. Z toho jsem poznal, že Eva je chytrá, a každý ji za to chválil a všichni pravili, jenom ať přijde zas a ukradne doma pražené mandle, jelikož všichni hoši rádi pražené mandle. A Eva pravila, že zase ukradne, poněvadž ví, kde jsou, a doma to nevědí, že krade mandle.

Dřevěná noha

Péťa se těšil na zimu a začal se přátelit s Otakárkem, který mu půjčoval vernovky, chodil si k nim i hrát, ale když knihy dočetl, tak ho to přestalo bavit a začal chodit za Zilvarem do chudobince. Kde byla podle Péti větší legrace. Jednou si hráli i na žebráky s dřevěnou nohou. Péťa si pak k Vánocům přál dřevěnou nohu, ale dostal rukavice a od bratra Ládi barvičky.

Ukázka:

Maminka pak mně přikázala, abysem u Soumarů porád říkal „rukulíbám“, aby bylo vidět, že jsem dobře vedený. Já jsem jí to slíbil, ale neřekl jsem „rukulíbám" a neřekl bysem to ani za pytel buráků, jelikož se stydím.

Vařekovi

Na Štěpána přišli k Bajzům domům příbuzní Vařekovi. Aby jim Vařekovi nezáviděli, schovali Péti rodiče jídlo. Přesto je Vařekovi odhalili a urazili se.

Umělé plameny

Jednou večer pomocí karbidu chlapci vytvořili umělé plameny a vyděsili jimi pana Fajsta.

Ukázka:

Taky jo, šel pan Fajst a nesl si punclák mléka a koukal a viděl, jak plameny šlehají ze sněhu, i vykřikl silným hlasem a upustil punclák a my jsme slyšeli, jak volá: „Chval každý ducha Hospodina, já jsem z toho celý decimovaný.“ A my jsme se děsně smáli a skákali jsme vysoko, a smáli jsme se po celou cestu, že je pan Fajst celý decimovaný, a když jsem ležel v posteli, tak jsem se ještě smál, a když jsem se ráno probudil, tak se mne maminka ptala, co se mně zdálo, že jsem se ze psaní smál.

Kino

Kluci rádi chodili do kina, ale aby ušetřili peníze, tak vždy lístek koupil jeden z nich. A ostatní pak pustil dovnitř oknem. Nakonec byli ale chlapci odhaleni.

Záplavy

Blížilo se jaro a tál sníh. Velká voda zaplavila některé domy v okolí. Chlapci se vydali pomáhat a dostali za to pochvalu.

Ukázka:

A my, co jsme už velcí hoši a máme sílu, jsme také pomáhali, aby se lidi neutopili. A pomohli jsme do loďky jedné stařence a dvěma dětem, co velice brečely, a stařenka bědovala, že se jí utopí koza, a my jsme šli pro ni do chlívka, šla nám voda až pod bradu, ale kozu jsme odvázali, ona se vzpouzela, ale nic jí to nebylo platné a my ji do loďky dostali. Já jsem pozoroval, že Čeněk Jirsák si počíná moc neohroženě, on se porád křižoval a pak se vrhal do nebezpečí, a tudíž jsem mu pravil: „Moc se tu nevytahuj, Krakonoši," načež on odvětil, že se nevytahuje a že mně toho Krakonoše omaže o hubu, jen co nebude ta velká voda, a byl velmi hrdý, nejhrdější ze všech.

Cirkus

Nastalo jaro a do města přijel cirkus. Z Péti se stal nejslušnější chlapec na světě, protože si přál, aby ho rodiče vzali do cirkusu na představení. K Péťovi do třídy přišel chlapec z cirkusu. Každý se s ním chtěl přátelit. Péťovi rodiče se nakonec nechali přemluvit a šli všichni společně do cirkusu. Viděl tam své přátele. Nejvíce ho překvapilo, že tam byl i Zilvar. Zilvar chlapcům prozradil, že tam na představení mohl jít zadarmo, protože nosil vodu slonům. Druhý den vodu slonům nosili všichni chlapci. Na představení se ale nedostali, protože zasáhla Otakárkova vychovatelka, která za to seřvala principála, a ten je vyhnal.

Spála

Několik dní poté Péťa šel do školy, ale učitel ho poslal domu, protože byl zjevně nemocný. Měl spálu. Péťa celé dny a noci blouznil ze spaní. Zdálo se mu, že mu otec koupil slona Jumba. Jel s ním do školy a Jumbo mu pomáhal ve rvačce a Péťa mu nechal ušít krásnou čepici. Vydal se na něm s přáteli a Evou do Indie. Hledali pana Brabce, aby ho pozdravili od pana Jirsáka. Pan Brabec byl krejčím Maharadži. Chlapci se s ním seznámili a vydali se střílet tygry. Zilvar se ale věnoval princezně. Začal s ní chodit a chtěli se vzít. Maharádža to nechtěl dovolit, dokud Zilvar neuhádne 3 hádanky. Zilvar je nakonec uhodl a byla svatba. Před obřadem se ale kluci pohádali se Zilvarem. Tonda vymyslel, jak se mu můžou pomstít. Při obřadě, když říkal Zilvar své ano, trefil ho pštrosím vejce. Všichni se začali prát. Péťa se pomalu začal ze své nemoci uzdravovat, ale nemohl si vzpomenout, jestli to, co se mu zdálo, byla pravda. Zeptal se Kristýny, ale ta se mu jen smála a kluci s Evou nevěděli, o čem mluví. Péťa se cítil slabý, ale věděl, že se brzy uzdraví a každého přepere.

Ukázka:

Ten nejvyšší našeptavač a navaděč povstal a pravil: "Nuže, slyš a dávej pozor, vězni. Moje první hádanka zní: Má to bříško stejně velké jako hlavičku a hlavičku stejně velkou jako bříško a neslouží to k ozdobě."

"Chaha," odvětil Zilvar hrdopyšně, "to přece každý ví, že je to trojka z mravů. Musíte mi, pane, dávat těžší otázky, jináč to není žádná hra."

Souvislost knihy s životem Poláčka

Poláček tuto knihu napsal v době Protektorátu. Přesto se v knize Bylo nás pět tyto události nijak neprojektují. Poláček naopak příběh zasadil do doby jeho dětství v Rychnově.

Jazykové prostředky

I pro tuto knihu, stejně jako pro mnoho dalších Poláčkových knih, je typický humor. Poláček tuto knihu napsal krátce předtím, než byl poslán do Terezína. Kniha pak vyšla až po válce, takže se Poláček nedožil jejího vydání. Kniha je výjimečná v tom, že, přestože ji Poláček psal jako dospělý, tak je děj zachycován z pohledu dítěte. Poláček u této knihy odvedl svou práci opravdu dobře, protože postava hlavního dětského hrdiny je velmi realistická.

Kniha vykresluje život na malých městech právě z pohledu dětí. Přibližuje nám maloměstské prostředí i pomoci jazyku, který autor zvolil a který je pro tuto knihu velmi typický. Protože Poláček zřetelně kombinuje silně spisovný jazyk s hovorovými výrazy, a tím vytváří vynikající humorné situace. Výrazy a fráze, které jindy působí velmi strojeně, jsou najednou vykompenzovány výrazem hovorovým.

Příběh na sebe přímo nenavazuje, jednotlivé kapitoly jsou různé události, které mohli nastat bezprostředně za sebou, ale zároveň mezi nim mohl být i klidně delší časový interval.

Příběh chlapců, který je v knize vykreslený, působí velmi reálně. Čtenář může mít pocit, že vše, co čte, se opravdu takto odehrálo.

Co se týká jazykových prostředků, autor zde velmi staví na kontrastu spisovné a nespisovné řeči, často se v příběhu objevuje i přímá řeč. Autor se v knize nezaměřuje na žádné rozsáhlé popisy prostředí, zachycuje jen to, co je pro příběh nutné znát. Kniha působí velmi realisticky i díky ich formě, v níž je psána.

Proč knihu číst?

V dnešní době lidé příliš nečtou. A pokud sáhnou po knize, málokdy je to nějaká klasika. Většinou se jedná o moderní knihy s aktuálními tématy.

Bylo nás pět zná spousta lidí ze seriálové podoby, která má také něco do sebe. Ale seriál nedokáže úplně zprostředkovat to, co je pro Poláčka tak typické. A tím je právě jeho jazykový humor a situační vtip.

Pokud opravdu chce někdo znát příběh Péti Bajzy a jeho kamarádů, rozhodně by si měl tuto knihu přečíst.

Skvělé na této knize je, že je vhodná jak pro starší žáky, tak i pro dospělé čtenáře. Každý si v tom příběhu najde něco, co ho osloví. Děti i dospělí se mohou zasmát nad chlapeckými lumpárnami, výrazy i neustále měnícími vztahy mezi chlapci, které jsou v příběhu vykreslené.

Karel Poláček mohl napsat ještě spoustu skvělých příběhů, ale osud v podobě koncentračních táborů mu tu šanci nedal. Zůstal tu ale po něm úžasný příběh, který nám přibližuje život dětí na malém městě v období první republiky.

Autor: © Mgr. Jitka Musilová