Vysvětlení pojmu
Ubikace je buď označení pro společnou, hromadnou ubytovnu (např. turistická ubikace, vojenská ubikace), nebo je to místo, klec a podobně pro zvířata chovaná v zajetí (např. ubikace opic, ubikace dravých šelem).
Přídavné jméno od podstatného jména ubikace je: ubikační (např. ubikační poměry).
Zdroj: Pravopis ubikace
Oslavy Velikonoc
Jak již zde v článku bylo zmíněno, Velikonoce jsou významným křesťanským svátkem, který se neslaví jen v Čechách, ale i v jiných zemích. V každé zemi mají oslavy tohoto svátku jiný průběh. V Čechách je tento svátek spjatý s oslavami jara a veselí. Součástí oslav je tradiční hodování a pomlázka. Na Velikonoční pondělí tedy muži chodí po svých známých a šlehají ženy pomlázkou, kterou si předtím vyrobili z vrbových proutků. Součástí tohoto „obřadu“ je pronášení velikonočních koled. Koledy se často různí podle krajů, ale i věku koledníků. Dívky poté muže odmění většinou barveným vajíčkem za to, že díky nim budou celý rok zdravé.
Ve Spojených státech probíhají velikonoční oslavy jinak. Rodiny v tento den často zavítají do kostela a v neděli ráno pak děti hledají velikonoční vajíčka, která jim velikonoční zajíčci různě ukryli po domě, nebo na zahradě.
Jak již bylo zmíněno, v Čechách muži pomlázkou „šupají“ ženy. V Anglii je tento zvyk trochu jiný, ženy zde naopak přivazují muže k židlím a pak požadují peníze za propuštění.
V Norsku k tradičním velikonočním zvyklostem patří nejen lyžování a malování vajíček, ale i řešení vražd. V tento svátek televize vysílají různé detektivní příběhy a i noviny otiskují detektivní historky.
V Rusku jsou Velikonoce dokonce důležitějším svátkem než Vánoce. Velikonoce se zde slaví celý týden a vrcholí Velikonoční nedělí. Na Bílou sobotu se v kostelích světí vejce a další potraviny, které budou součástí velikonoční hostiny. Během tohoto týdne se členové rodiny a přátelé obdarovávají drobnými velikonočními dárky (vajíčka, pascha). K tradičním ruským velikonočním pokrmům patří kulič a pascha. U věřících rodin se na pasche objevují písmena CH V, které jsou zkratkou pozdravu „Christos voskrese“ (=Kristus vstal z mrtvých). Některé rodiny ale místo těchto písmen udělají na paschu křížek, který také symbolizuje význam Velikonoc. I v Rusku jsou symbolem Velikonoc vajíčka, s nimiž děti i dospělí hrají různé hry (bitky, koulení vajíček).
Již zmíněný pozdrav „Kristus vstal z mrtvých“ je také pro Velikonoce typický. Správnou odpovědí na tento pozdrav je: „Jistě vstal z mrtvých“.
V době sovětské vlády v Rusku vznikly i nové tradice, které se ne vždy setkávají se souhlasem církve. Například zvyk nosit na hřbitov velikonoční výslužku.
V Čechách jsou součástí křesťanských oslav tohoto svátku pašijové hry, stejně tak je to i v jiných státech.
Zdroj: Velikonoční koledy
Vyjmenovaná slova
Pokud zjistíte, že s doplňováním máte potíže, přečtěte si náš článek „Vyjmenovaná slova“, kde si můžete zopakovat nejen daná vyjmenovaná slova, ale najdete v něm i příklady slov, na které si máte dávat pozor.
1. cvičení na vyjmenovaná slova po v
2. cvičení na vyjmenovaná slova po v
3. cvičení na vyjmenovaná slova po v
4. cvičení na vyjmenovaná slova po v
5. cvičení na vyjmenovaná slova po v
6. cvičení na vyjmenovaná slova po v
Zdroj: Cvičení na vyjmenovaná slova po v
Základní pravidla pro vypravování
1. Promyšlení tématu
Nejprve se musíte sami rozhodnout, o čem vlastně chcete vypravovat. Co má být tématem vaší slohové práce. Ideálním předmětem k vypravování jsou různé dobrodružné příběhy, příběhy podivných, zajímavých či komických setkání.
Pakliže se vám v poslední době nepřihodila žádná věc, o které byste chtěli vypravovat, můžete si svůj příběh vymyslet. Lze vypravovat originálně nějaký pohádkový příběh, nebo se můžete inspirovat ve fantasy.
2. Chronologie příběhu
Když si vymyslíte téma svého vypravování, měli byste si rozvrhnout, jak ho zpracujete. Jednoduchý a osvědčený princip je, že se budete přidržovat časové osy. To znamená, že vypravujete příběh tak, jak se skutečně odehrál. Tak vypadá i obecná kompozice slohových útvarů:
Úvod
Nejprve čtenáře seznámíte s prostředím, popřípadě postavami, které budou ve vašem příběhu figurovat. Je to krátké uvedení do situace.
Stať (zápletka, vlastní příhoda)
Postupně přejdete k jádru celého příběhu – odhalíte zápletku příběhu. Dobré je, když se pokusíte děj v tomto okamžiku vygradovat, vystupňovat problém. To je například ono komické setkání nebo vylekání se, dobrodružný zážitek a tak dále. Na tuto část vypravování je kladen největší důraz.
Závěr
V poslední části vypravování by mělo přijít rozuzlení zápletky, popřípadě nějaké poučení. Kupříkladu poté, co jste se vylekali podivných a strašidelných zvuků v temném lese, jste zjistili, že se v listí proháněl pouze zajíc, který byl z vás stejně vyplašený jako vy z něho.
3. Závěrečná kontrola
Pokud vám připadá, že se nějaké slovo v práci často opakuje, projděte celý text znovu a vždy, když v něm narazíte na toto slovo, podtrhněte si ho. Podle toho poznáte, jak často dané slovo v práci je. Tento postup vám také usnadní jeho nahrazování, protože ihned uvidíte, kde se slovo nachází.
Zdroj: Vypravování
Poslední dny Marie Antoinetty
"Byla jsem královnou, a vy jste mi vzali mou korunu, manželkou, a vy jste zabili mého manžela, matkou a vy jste mě připravili o mé děti. Zbyla mi jen má krev, vezměte si ji, ale nenechte mě trpět dlouho." To Marie Antoinetta prohlásila poté co u soudu, přečetl prokurátor její obžalobu.
Vězení v Templu, kam byla Marie Antoinetta zavřená, bylo v hrozném stavu. Královnu čekal hlučný, plesnivý žalář, plný kouře, krysí moči a špatné hygieny.
Tělesný i duševní stav královny se během věznění horšil, královna hubla, vlasy jí šedivěly a vypadávaly, byla velmi bledá a často krvácela. Trpěla nedostatkem soukromí, neustále s ní byli v cele dva dozorci, kteří měli za úkol ji sledovat. Nesměla si krátit čas šitím, ani pletením. Často jen seděla, sledovala ruce, otáčela prsteny. Když už nemohla, škubala tapety a vytahovala z nich nitě, které pomocí špendlíků přeměňovala v jednoduchou krajku.
Období kolem 2. srpen 1793
Marie Antoinetta dorazila do vězení Temple v Paříži ve tři hodiny ráno, poté co ji vytrhli z náručí své dcery Marie Terezy a její švagrové Madame Elizabeth. Syn Ludvík Karel jí byl odebrán již o měsíc dříve. Marie Antoinetta byla rychle eskortována do cely pod úrovní vězeňského nádvoří. Zděná podlaha byla pokrytá bahnem a vodou pocházející z nedaleké Seiny prosakující ze stěn (když bylo v Seině málo vody, tak stěny vězení vyschly a Marie Antoinetta mohla na nich pozorovat staré tapety zdobené, ironicky, kosatcem.). Královna upřeně sledovala holé zdi, našla v nich zabodnutí hřebík a na něj zavěsila své hodinky, a pak se natáhla na svou postel, kterou byla skládací dětská postýlka, věznitelé se domnívali, že ta je dostatečně dobrá pro královnu.
"Nejvíce infikovaná cela s několika krovy ze slámy jako postel," poznamenal dozorce, "to je vše, co je potřeba." Královnini strážci ale nebyli bez soucitu. Toussaint a Marie Anne Richardsovájí dokonce poskytli alespoň malý komfort v podobě polštáře, malého stolu se dvěma židlemi, dřevěnou krabičku s práškem a cínovou nádobu s pomádou. Marie Antoinetta a její dozorci byli ale pod neustálou kontrolou stráže (odděleni pouhou zástěnou od královny), která celý den pila, kouřila a hrála karty.
Když královna požádala madam Richardsovou o čerstvé oblečení, dozorkyně se neodvážila její přání splnit, protože se obávala přísných rozkazů revoluční vlády. Nicméně ale když si Madam všimla, že čepec Marie Antoinetty už dlouho nevydrží, riskla to a požádala pro ni o nový. Vládní úředníci žádost kupodivu vyslyšeli a královna obdržela dva úplně nové čepce (díky přesným záznamům úředníků, které se dochovaly dodnes, víme, že vládu stály 7 livrů). Úředníci si ale vzápětí uvědomili, že kdyby museli královně kupovat novou garderobu, že by se jim to finančně nevyplatilo, a tak poslali policii, aby vyhledali oblečení, které dříve patřilo královně, a předali jim ho. Hodlali tak ušetřit na pořizování nových věcí.
Královna se v cele trápila, což si uvědomovala i Madam Richardsová, a tak k ní jednou přivedla své nejmladší dítě Fanfana. Byl to okouzlující chlapec s krásnými vlasy a modrými očima, údajně královnu přemohly emoce, když jej spatřila, objímala ho a líbala. Zároveň vzpomínala na vlastního syna ve stejném věku, jako byl Fanfán, a který byl také uvězněn ve vězení. Přiznala jim, že na něj myslí ve dne, v noci. Královnu tato příhoda silně zarmoutila, až raději zůstávala ležet. Madam Richardsová svěřila vězeňské služce Rosalii, že syna by do vězení za královnou raději už nepřivedla, aby ji i nadále netrápila. Madam by ale stejně k tomu ž nedostala příležitost. Nedlouho poté byla doba jejího a manželova strážení u královny zkrácena. Dne 28. srpna 1793 totiž royalista Chevalier z Rougeville upustil v královnině cele karafiát, v němž byla ukryta tajná zpráva. Marie Antoinetta později dosvědčila, že zpráva obsahovala tyto věty "Co uděláte? Jaké máte plány? Byl jsem ve vězení, ale zázrak mě zachránil. Přijdu v pátek."Součástí zprávy byla i nabídka peněz, pravděpodobně jako úplatek pro stráže, a slib, že se v Pátek Rougeville vrátí. Královna špendlíkem naznačila odpověď "Jsem stále na dosah. Nemohu s nikým mluvit. Věřím vám. Přijdu." Jednalo se o první incident, který se proslavil jako Karafiátová aféra(plán jak pomoci královně k útěku) a který mohl být úspěšný. Rougeville se vrátil v pátek, aby eskortoval královnu do bezpečí, ale strážce, který byl podplacený, náhle zastavil královnu v poslední minutě před opuštěním místnosti. Co ho k tomu vedlo, se dodnes neví. Spiknutí tak selhalo a královna skončila opět ve své cele. Úřady účastníky vyslýchala, ale královna si dala dobrý pozor, aby nikoho neobvinila. Důsledkem ale bylo, že manželé Richardsovi byli zbaveni svých povinnosti a uvězněni za nedbalost. (Propuštěni byli po královnině popravě a vrátili se zpět do práce. Madam Richardsová se opět snažila pomáhat vězňům. Jeden z nich odsouzený na dvacet let, ji ale bodl do srdce nožem, když mu podávala misku s polévkou).
Období kolem 21. srpen 1793
Manžele Richardsovi nahradil pan Bault a jeho manželka. Oba si uvědomovali, že strážit královnu je obrovská zodpovědnost, ale zároveň Marii Antoinettě dlužili, protože je podporovala v době, kdy byla královnou. A když pár zjistil, že místní brutální správce je odvolán na jiné místo, požádali o jeho pozici a také ji získali. Chtěli své patronce pomoci, jak nejvíce to bylo možné. Nemohli jí nakupovat jídlo, jak se to dělo dříve, dodavatelé museli totiž projít vězeňskými kontrolními stanovišti při dodávkách jejich zboží. I přesto madam Baultová jí nechávala připravit jídlo ze surovin tajně zakoupených od blízkých prodejců místo vody a chleba, které měla Marie Antoinetta podle rozkazu dostávat. Stejně tak nechala královně každý den přinášet čistou vodu z Arcueil, protože voda ze Seiny byly infikovaná a královna nepila ani víno. Její manžel byl ale mnohem opatrnější, dokonce vězeňské služce Rosalii vzal stuhu, kterou dostala od královny, jen aby se nikdo z nich nedostal do problémů. Jeho reakce Marii Antoinettu na jednu stranu mrzela, ale zároveň ji chápala. Byla ráda, že se odvážil stát se jejím správcem, když věděl, že rodina bývalého správce sedí ve vězení. Bault ale i pro ni zkoušel riskovat, když byla královně v cele zima a požádala o bavlněné povlečení na postel, odvážil se Bault o něj požádat žalobce, který mu údajně řekl, že by za tuto žádost zasloužil gilotinu.
Poslední dny: 16. říjen 1793
Dohled manželů Baultových netrval ale dlouho. Zdlouhavý proces začal 15hodinovým zasedáním dne 14. října a 24hodinovým zasedáním 15 - 16. října. Po 10 týdnech ve vězení byl konečně v půl páté ráno vynesen verdikt: smrt gilotinou. Královna na toto rozhodnutí nereagovala jediným slovem. Po vynesení rozsudku byla odvedena zpět do své cely, kde požádala Baulta o pero a papír. Napsala dopis Madam Elizabeth, sestře krále: "píši vám, má sestro, naposledy. Byla jsem odsouzena, nikoliv k ohavné smrti, která čeká jen na uličnice, ale jít a vrátit se k vašemu bratrovi. Nevinný jako on, doufám, že ukážu stejnou pevnost jako on v jeho posledních okamžicích. Hořce jsem truchlila, když jsem opouštěla mé ubohé děti. Víte, že jsem tu byla pro ně a pro vás - vás, kteří jste svým přátelstvím obětovali všechno, abyste byli s námi." Údajně když královna dopsala dopis, políbila opakovaně každou stránku a složila je a předala Baultovi. Ten ale dopis nemohl předat, četník, který stále před budovu mu dopis zabavil a Elizabeth tak dopis nikdy nedostala.
Zdroj: Marie Antoinetta
