Motýli
Jaroslav Seifert
(8 slok, básně na recitaci 7 třída, od Jaroslava Seiferta)
Když chlapci jarem rozcuchaní
bělásky v hrsti nosili,
běloučký pel jim zůstal v dlani.
Ubohá křídla motýlí!
~
Motýly znám i každou kytku.
Hle, právě sedl na římse
žluťásek! Kdepak mám svou síťku?
Však nesmím ven a učím se.
~
Z počtu mám desetinnou tečku,
pak zeměpis a mluvnici.
Zkroušeně sedím u stolečku
a jaro běží ulicí.
~
Hospodařil jsem špatně s časem.
Dnes praží slunko do oken,
a já tu sedím nad atlasem,
odříkávaje spoustu jmen.
~
Nikobary a Andamany,
Borneo, Jáva, Celebes.
Motýlek stříbrem postříkaný
třepetá se až u nebes.
~
A babočka a oko paví,
když atlas jsem si rozvíral,
na mapě sedí blízko Jávy;
a na Borneu admirál.
~
Černopláštník je na rovníku
a chlubí se svým sametem
a okáč v stéblech poledníků
houpe se jako nad květem.
~
Hleděl jsem dlouho v očka křídel,
zatajiv dech, bych nesvál pel.
dokud jsem hezčí neuviděl.
Pak na síťku jsem zapomněl.
Jarní slavnost
František Gellner
(8 slok, básně na recitaci 7 třída, od Františka Gellnera)
Vděk noci vystřídal dne krásu;
v čím dál tím lepší náladě
seděli v mírném světel jasu
páni i dámy v zahradě.
~
Mdlá vůně stromů kořenila
dráždivou příchuť zábavy,
nápojů čarodějná síla
stoupala rychle do hlavy.
~
Ach, a tu stalo se, že malá
a rozpustilá Helenka
v nemístné chloubě ukázala
všem půvab svého kolénka.
~
Dámy se zarděly, jak zřely
Helenčin světlý podvazek,
z mužů však mnozí zapomněli
na srdcí pevný závazek.
~
Nazítří došlo na ty pány;
leckde se střetly náhledy.
Nestoudně byly popírány
veškeré hříšné pohledy.
~
Miladin ctitel rozhorlený
děl: "Ne, toť nedovoleno!
Má drahá, ejhle, dnešní ženy!
Před lidmi! svoje koleno!
~
Druhý zase pravil: "Vínko zblázní
hlavičky zvyklé na vodu,
že zaměňují s parní lázní
veřejnou, prosím, hospodu."
~
Každý se změnil za chvilenku
v mravokárce a mudrce;
však při vzpomínce na Helenku
hřálo to přec jen u srdce.
Les
Jaroslav Seifert
(8 slok, básně na recitaci 7 třída, od Jaroslava Seiferta)
Kamení města šlapu rád,
tvrdé už se mi nezdá.
Každého jinam vede snad
na nebi jeho hvězda.
~
Lesníkem také chtěl jsem být,
počítat kubíky dřeva,
les kříže krážem prochodit
a čekat na tetřeva.
~
Srnečky hlídat na louce
a měřit smrky, duby,
mít sojčí pero v klobouce
a znak s kančími zuby.
~
Po mechu bych se procházel
a v zimě krmil laně;
i pro psa už jsem jméno měl -
však zapomněl jsem na ně.
~
Veverky, bílé pod bříškem,
jež hnízdí mezi ptáky,
mám dodnes rád. A oříšky,
ty míval jsem rád taky.
~
Dýchal bych vůni pryskyřic
i houby voněly by.
Řekněte, co je v světě víc,
než najít pěkné hřiby!
~
Co ze všeho dnes zbylo mi,
z těch snů šťastného lovce?
Chodím dnes také pod stromy,
ale jen ve Stromovce.
~
Kamení města šlapu rád,
tvrdé už se mi nezdá.
Každého jinam vede snad
na nebi jeho hvězda.
Ptení
Petr Bezruč
(8 slok, básně na recitaci 7 třída, od Petra Bezruče)
Domky máš žluté a chudobné,
vidím a vidím, že v Ptení
po skromnu horáci dýchají,
že zde již Hanáků není.
~
Hleď, mezi domky je kopeček,
travnatý, nenáhlý, nízký:
zámeček se čtyrmi věžkami
ve středu tiché té vísky.
~
Na vršku slívy a kaštany,
lípy a po kraji borek.
Zámeček knížecí? Ne, to jest
pijáka-sedláka dvorek.
~
Trhliny ve zdech a pavouci,
do zkázy všecko to chvátá,
dřevěný plot kolem dokola,
dřevěné kolny a vrata.
~
Kdyby tak jiskra sem zalétla,
pomocí zámečku není,
chudobný žaluješ bídu svou,
vidím, žes zámeček z Ptení.
~
Před časy řinčely meče zde,
poháry do kuropění,
odtud jsi do boje vylétal,
rytíři Jeníku z Ptení.
~
Dnes je vše pusto a rozbito,
smutně tu stojí a vzdychá
ve středu hliněných chaloupek
zapadlá panská ta pýcha.
~
Dočkám a dočkám se jedenkrát,
aby smích táhl po líci
nad pádem toho, co vraždil nás
nahoře nad Ostravicí?
Perun a Vladimír
Zpěv I.
Karel Havlíček Borovský
(8 slok, báseň na recitaci 7 třída, od Karla Havlíčka Borovského)
Vladimír cár na svůj svátek,
když seděl na trůnu,
poslal drába s vyřízením
k bohovi Perunu.
~
"Hřmi, Perune, na můj svátek
místo kanonády,
škoda prachu, dost ho padne
v bitvách u armády.
~
Hřmi, Perune, na můj svátek
místo kanonády,
pak si přijdi se mnou vypít
šálek čekolády." -
~
Pan dráb přišel k Perunovic,
zatloukl na vrata,
děvečky se hnedle zeptal:
"Doma-li pantáta?"
~
Doma, doma, pane drábe,
ve veliké chatě,
sedí s jehlou na pekýlku,
zašívá si katě."
~
"Vzkazuje vás, pantatínku,
cár náš pozdravovat,
máte prej mu k tomu svátku
drobet zabubnovat."
~
Jak to přeslech tatík Perun,
hnedle čelo zvraštil,
skočil s kamen na lavici,
kaťmi o zem praštil:
~
"Raději pásat husy ve vsi,
po bahnách se ploužit
než u toho Vladimíra
zde za boha sloužit."