Pravopis vykání

Etiketa tykání a vykání

Vykání či tykání vyjadřuje míru důvěrnosti společenského kontaktu osob. Vykání vystihuje daleko lépe vztah vzájemné úcty. Tykání je obvyklé mezi přáteli, příbuznými, mnohdy i vzdálenějšími. Tykají si mezi sebou děti, kamarádi a studenti. Dospělí také dětem tykají, ale jen do určitého věku, pak by měli raději přejít na vykání. Časté je také tykání v pracovních kolektivech. Je přirozené a odůvodnitelné v užších pracovních kolektivech, protože usnadňuje spolupráci.

Chcete si začít tykat s kolegou či kolegyní v zaměstnání, nebo s někým, s kým se často potkáváte ve svém volném čase? Pak mějte na paměti, že tykání je projevem důvěry, spřátelení. A opravdu pečlivě si rozmyslete, jestli nastala opravdu vhodná chvíle a zda je to ten pravý člověk na tykání. Když vám po čase začne být z jakéhokoli důvodu nepříjemný, těžko se dá vše vrátit zpět. Nejprve si však pečlivě přečtěte následující řádky, jestli jste to opravdu vy, kdo může tykání nabídnout.

Obecně platí, že týkání může navrhnout osoba společensky významnější, tedy žena, starší osoba a v pracovním prostředí je to osoba nadřízená.

Mezi osobami stejného pohlaví je to ten výrazně starší (u rozdílu do deseti let toto neřešte, je to jedno). Mezi dospělým mužem a dospělou ženou tykání navrhuje žena (zde ani třicet let rozdílu neznamená, že přednost získá muž). Žena by měla mít právo určovat vývoj společenského vztahu a měla by tedy tykání navrhovat jako první. Snad jen velmi vážený muž má právo navrhnout tykání ženě. Mladší může požádat staršího, aby mu tykal, přičemž on sám zůstane u vykání. Ale pozor, na pracovišti navrhuje tykání jedině šéf. Ani starší podřízený nebo podřízená žena nemohou přijít za šéfem a navrhnout mu tykání; o tom, koho si pustí blíž k tělu, si může rozhodovat jedině nadřízený, ne jeho podřízení. Nadřízený si ovšem musí být při návrhu tykání bezpečně jistý, že podřízení jeho nabídku rádi přijmou, protože mimo pracoviště jsou jejich pozice obrácené. Aby zjistil, jak se podřízení na nabídku tykání budou tvářit, může použít oslovení vykáním, ale ve spojení s křestním jménem („Kláro, mohla byste...“). K tomuto nepotřebuje svolení, neboť stále vyká, užití křestního jména však vytváří přátelštější formu komunikace.

Pokud vám někdo tykání navrhne, můžete ho přijmout s vděkem, ale také s určitým ostychem. A když se někdo dovolí vám tykat, neznamená to vždy hned, že můžete automaticky tykat i vy jemu. Pozor pak na nevhodné pokusy o tykání – například v opilosti nabídnete šéfovi tykání. Když se urazí, omluvte se mu. Může se ale stát, že tykání přijme, a vy ráno o celé situaci pochybujete. Je-li to možné, vyhněte se tykání i vykání a počkejte, jak vás osloví šéf. Nebo mu vykejte. Uvidíte, zda se proti tomu ohradí, nebo ne. Pokud vám v „dobré náladě“ nabídl tykání on a vy si nejste jisti, jestli si to pamatuje i druhý den, raději mu vykejte.

Shrňme si tedy přehledně, kdo komu tykání nabízí:

• tykání nabízí společensky významnější osoba;
• nadřízený podřízenému nehledě na věk a pohlaví;
• starší mladšímu;
• žena muži.

Nabídku tykání můžete odmítnout. Pro někoho tykání nepředstavuje problém, jiný potřebuje trochu víc času. Pokud vám připadá tykání si s druhým člověkem nějakým způsobem zavazující, měli byste mu to taktně říct. Například použijte formulaci: „Děkuji moc za nabídku, ale raději bych zůstal/a u vykání.“ Tím byste neměli nikoho urazit. Jinou alternativou (zmíněnou již výše) je sice nabídku tykání odmítnout, ale oslovovat se navzájem křestními jmény. Působí to osobněji.

„Potykání si“ obvykle provází stisk ruky, často i přípitek a polibek. Záleží na tom, čemu dá výše postavená osoba přednost.

Pokud si již s někým začnete tykat, je dobré na to při příštím setkání nezapomenout. Vykání se poté, co přijmete nabídku tykání, považuje za nevhodné!

Návrat k vykání

Vždy si dobře rozmyslete, komu navrhujete tykání, případně čí návrh k tykání přijímáte. Návrh už není možné vrátit zpátky, a pokud ze sebe nechcete udělat nespolečenského barbara, na návrat k vykání opravdu zapomeňte. Pokud už si s někým začnete tykat, je dobré na to nezapomenout při příštím setkání – vykání poté, co přijmete nabídku na tykání, je považováno za nevhodné.

Rovněž střídat tykací a vykací formu u téhož člověka je ve většině případů společensky nepřípustné. Zpravidla k němu dochází, pokud si mluvčí není jist svým postavením k oslovenému. Pokud se toho dopouští nevědomky nebo omylem, neměli bychom ho za to nijak vinit, ale jen ho upozornit, kterou formu preferujeme.

Vykání a velké „v“

V soukromé korespondenci se zájmena vy/Vy, váš/Váš mohou, ale nemusí psát s velkým písmenem. Obecně však platí, že se zájmena s velkým písmenem (majuskulí) používají jako výraz úcty. Domněnka, že se mohou objevit pouze v oficiální korespondenci, tedy není správná. Pravidla navíc umožňují používat tento druh oslovení i v případě, že adresátem není jednotlivec, ale kolektiv (například: Dovoluji si Vaši firmu požádat...).

Pro webové stránky a propagační materiály neexistuje striktní pravidlo ohledně psaní počátečních písmen osobních či přivlastňovacích zájmen. Striktním pravidlem však je, že bychom v jednom materiálu (či na jedněch webových stránkách) měli s malými a velkými písmeny pracovat vždy jednotně!

Pravopis slova vykat

Sloveso vykat patří mezi vyjmenovaná slova. Časuje se podle vzoru 5. třídy – dělá.

Příklady tykání a vykání

Autor: © Mgr. Jana Válková