Květomluva
Miloš Kratochvíl
(3 sloky k recitaci od Miloše Kratochvíla)
Pes nám líná, voní hlína,
jaro už je ve vzduchu...
Líbí se mi Karolína,
ale mám zlou předtuchu,
Že si znova lásky slova
vyloží jak minule,
Když jsem řekl: „Vomáčková,
Ty jsi pěkná bledule!“
~
Znám to z kina, žádná jiná,
když muž začne u kytek,
nejedná jak Karolína.
nechápu ten její vztek...
~
Prásk ho! Facka místo díků,
až jsem srazil nástěnku.
zasmála se: „Zahradníku,
Máš pod okem pomněnku!“
Růže z lásky
Miloš Kratochvíl
(4 sloky na recitaci od Miloše Kratochvíla)
Když přijela pouť k nám do vsi,
říkám Lídě Pěkné:
„Vystřelím ti tolik růží,
až to s tebou sekne!“
~
Střílím jednou, dvakrát, třikrát,
ruka třese se mi,
růže stojí na svých špejlích,
Lída padá k zemi.
~
Deset lidí se hned snaží
vzkřísit bledou Lídu.
Povídám: „Omdlela štěstím,
takže buďte v klidu.
Slíbil jsem jí růži z lásky –
a ona má z toho šok!“
~
Mýlil jsem se. Lídu trefil
jeden odražený brok...
Říkadla pro Madlu a pro Kadla
Jiří Suchý
(9 slok básně k recitaci od Jiřího Suchého)
Kokrhal kohout kokrhal,
až bránici si potrhal.
Jakmile dozní pašije,
slepice mu ji zašije.
~
Letěla kachna, letěla,
hajný ji trefil do těla.
Zdá se mi, že ta kačena
nebyla příliš nadšena.
~
Daroval táta kotěti
pilulku proti početí.
Co si s ní kotě počalo,
o tom se příliš nepsalo.
~
Běžela liška k Táboru,
podlezla cestou závoru.
Jel kolem rychlík z Opavy
a liška už je bez hlavy.
~
Zpíval kos Božce fistulí,
že se k ní večer přitulí.
A když se ptáče ohlídlo,
Božka mu šlápla na křídlo.
~
Šine se slepýš po břiše,
po břiše pana Juliše.
A jeho žena Marie
mu k tomu zpívá árie.
~
Hryzala myška překližku,
fošna jí spadla na šišku.
Zůstala ležet na ponku
a myšák si vzal Japonku.
~
Zobali, vrabci zobali
igelitové obaly.
Když už je zobat nemohli,
tak si je dali na hlavy.
~
Stěžovala si slepice,
že prý je slabá na plíce.
A tím končíme říkadla
Jak pro Madlu tak Pro Kadla.
Ufo, ufo, ufoni
Jiří Žáček
(6 slok básně k recitaci pro děti od Jiřího Žáčka)
Ufo, ufo, ufoni
přiletěli k Mimoni,
snesli se k nám na zahradu
pod velikou jabloní.
~
Je to vážně k nevíře –
vyskákali z talíře
a hned se mě vyptávali,
co jsem vlastně za zvíře.
Já jsem člověk, živý tvor,
přednáším jak profesor,
nejmoudřejší ze všech tvorů,
vládce země, vod i hor...
~
Řehtali se velice:
Jste jen pyšné opice!
Máme pro vás připravenou
rezervaci v Africe!
~
Světovláda člověčí
zeměkouli nesvědčí,
experiment Člověk končí,
ohrožoval bezpečí!
~
A mě hrůzou polil pot,
vždyť jsem člověk a ne skot...
A v tom začal zvonit budík,
což mi prvně přišlo vhod.
~
Jdu se projít k potoku,
pes mi běží po boku...
Přestaň strašit lidi ve snu,
zatracený Hitchcocku!
Balada o sobeckém genu
Jiří Žáček
(4 sloky vtipné básně k recitaci)
Muž je muž, rád se napije
a za bohyni chce mít krásnou ženu.
Rozsévá svoje spermie,
poslušen svého sobeckého genu.
Miluje lov a souboje a změnu
a neleká se dřiny ani hrůz.
Já do něj vidím jako na rentgenu ——
sobecký gen má u mě šlus!
~
Sobecký gen je bestie,
zažehne v těle plamen autogenu,
namnoží tvoje kopie
a vyžaduje za to tvrdou měnu.
Možná to dělá také kvůli věnu ——
má bídný charakter i vkus.
Jde mu jen o to, všude slíznout pěnu...
Sobecký gen má u mě šlus!
~
Organizuje orgie,
nadržený jak psisko na řemenu,
neandrtálec bez kyje,
má zájem pouze na svém rodokmenu.
Dejte ho zavřít někam do skanzenu,
ať si tam brouká svoje blues.
To, co jsem zmeškal, dnes už nedoženu ——
sobecký gen má u mě šlus!
~
Až potkám Evu, Kláru, Mahulenu
a miliony dalších múz,
na všechny zásady hned zapomenu:
sobecký gen má u mě plus!
Májová romance
Jiří Žáček
(4 sloky básně k recitaci)
Co budou šeptat za šumění lip
májoví chlapci do holčičích oušek?
„Láska je láska,“ tvrdí TV klip.
Už je pryč éra směšných truchloroušek.
~
„Za trochu lásky šel bych světa kraj,“
blouzníval kdysi pěvec boží.
Čo bolo, bolo. V éře Zimmer frei
lásky je víc než dost —— a samé prima zboží.
~
Takový už je módní trend.
„Láska je láska...“ Rozhlídni se venku:
lásku dnes koupíš v každém second hand.
Každý má nárok na svou erosenku.
~
Zas je tu lásky čas. Tož mládí vpřed!
Večer se srotí na Petříně davy.
Mě davy děsí už pár tisíc let.
Radši si doma přečtu Máchu. A vy?
Literatortura
Jiří Žáček
(4 sloky lehké básně)
Kdo je v lásce kaput a kdo plný žáru,
to se dočteš v každém časopisoáru.
~
Hektolitry krve, mrtvol celé kupy
dodají nám pod nos reportérosupi.
~
Těžcí psychopati mají cenu zlata,
inspirují naše spisovatelata.
~
Jejich bestselery konzumují davy,
literatortura zušlechťuje mravy.
Známka
Jiří Žáček
(4 sloky k recitaci)
Psal jsem dopis —— a teď hledím na známku,
zaháněje neodbytnou poznámku.
~
Známku, jíž se tato báseň dotýká,
zdobí totiž podobizna státníka.
~
Někomu to možná ani nevadí,
olizovat státníkovi pozadí ——
~
ale mně je z toho těžko na duši:
já bych radši olizoval Venuši...
(nebo Miluši nebo Květuši nebo Libuši...)
Kavárenský povaleč
Jiří Žáček
(4 sloky vtipné básně k recitaci)
Někdo sklízí plody země,
někdo třímá v ruce meč.
A já toužím, ať je ze mě
kavárenský povaleč.
~
V kavárně se život mění
v román, báseň nebo skeč.
Kdo dá život za umění?
Kavárenský povaleč.
~
I když venku bijí blesky,
debatuje hezky česky,
kultivuje rodnou řeč.
~
Víno! Múzy! Poezie!
Nejšťastněji ze všech žije
kavárenský povaleč!
O růstu růstu
Jiří Žáček
(4 sloky vtipné básně k recitaci)
Všimli jste si? Rostou ceny piva,
tak to řeknu aspoň na půl úst.
Lidstvo čeká skvělá perspektiva ——
setrvale nezadržitelný růst.
~
Dívkám rostou ňadra, mužům dlaně,
roste kvantita i kvalita,
rostou platy, ceny, dluhy, daně,
životní úroveň i kriminalita.
~
Všichni mají strategii prostou:
kynou, tloustnou, přibývají, rostou,
a dál budou růst a růst a růst.
~
Jak to skončí, víme díky Blesku:
happy endy došly u Lidla i v Tesku;
Stvořitel nám předepíše půst.
Švejk de la Mancha
Jiří Žáček
(4 sloky vtipné básně k recitaci)
Švejk de la Mancha kráčí světem
s laskavou tváří debila
a vchází do snů našim dětem.
Božíčku, jaká idyla!
~
Zhovadilosti světa čelí
blbostí ryze humánní.
Co ještě chcete? Není skvělý?
Kdo jiný lidstvo zachrání?
~
Oslíček boží v ringu doby,
jež pořád mění garderoby,
v putyce za nás drží stráž,
~
bit moralisty, proklet snoby,
smutný jak vorvaň v poušti Gobi ——
Švejk de la Mancha, bratr náš.
Bajka o dialogu
Jiří Žáček
(4 sloky vtipné básně)
Pro českého voříška,
pro německou dogu
bude třeba zajistit
prostor k dialogu.
~
Štěkávali na sebe
celé dlouhé věky ——
ať si tedy tváří v tvář
vysvětlí své štěky!
~
Je to dobrá metoda
pro řešení krizí:
kde se vede dialog,
všechny spory zmizí.
—— —— —— —— —— ——
Skeptik v tomhle řešení
vidí problém jeden:
až se doga nažere,
vořech bude sněden.
Český kabaret II
Jiří Žáček
(4 sloky vtipné básně k recitaci)
Facka zleva, facka zprava,
to je naše denní strava;
jen se mrkni do novin,
kolik je tam volovin.
~
Třikrát denně čerstvé zprávy,
ale hlavně že jsme zdrávi;
hopsa hejsa ze schůze,
uzdraví nás klausfúze.
~
My jsme děti české matky,
holé ruce, holé zadky;
však náš národ ožije,
máme svoje mafie.
~
Facka zprava, facka zleva,
ale nám to vůbec neva;
zúčastni se ty i ty
kurzu nasertivity!
Balada o blbosti
Jiří Žáček
(4 sloky básně k recitaci)
Svět ze mě pořád dělá vola,
muži i ženy, tisk i stát,
a já se bráním už jen zpola,
brzy to budu muset vzdát.
Mám koupit špagát nebo drát
a životu dát adié?
I já mám přece blbost rád...
Ona nás všecky přežije.
~
Blbost je věčná. Skvělá škola,
pramáti šťastných lidských stád.
A kdo se liší, musí z kola,
jak přikazuje věčný řád.
A tak to půjde napořád ——
blbců jsou celé legie
a dovedou se dobře prát...
Ona nás všecky přežije.
~
Rozum je vratký, pravda holá,
za pýchou jak stín kluše pád.
Blbosti nikdo neodolá,
každý jsme její kandidát.
Umí nás bavit, těšit, hřát,
je mocnější než magie.
Sladko je blbnout na kvadrát...
Ona nás všecky přežije.
~
Chceš klidně žít a zdravě spát?
Blbost je skvělá partie,
ať žije její majestát!
Ona nás všecky přežije.
Balada o životě v klusu
Jiří Žáček
(4 sloky básně k recitaci)
Živote, dej mi pac a pusu!
Máš na rtech med a v srdci jed.
Klidně mi plivneš do šampusu,
když ti chci s láskou připíjet.
Živote, postůj, zvolni let,
přiděl mi roli v lepším kusu!
Pořád jen cválat tam a zpět...
A klidu dojdeš teprv o funusu.
~
Spěcháme z nouze do luxusu,
popelář, sedlák, doktor věd.
Z luxusu zbydou haldy trusu,
ach zemský ráj to napohled!
Těch promarněných dnů a let!
Divoká řeka plná hnusu,
a já se topím uprostřed...
A klidu dojdeš teprv o funusu.
~
Každý je otrok svého vkusu,
každý je strůjce vlastních běd.
Nechci být roven mizomusu,
chci milovat a chci se chvět,
ale když zazní věta vět
—— Hoď sebou, chlape, ať jsi v plusu! ——
podeberu se jako vřed...
A klidu dojdeš teprv o funusu.
~
Pořád nám někdo velí Vpřed!
Žijeme v klusu, mřeme v klusu.
Senzační cirkus, tenhle svět...
A klidu dojdeš teprv o funusu.