Bajka
Miloš Kratochvíl
Zbláznil se kos do kosice,
láska ho tak pomátla,
přestal zpívat na osice –
začal si hrát na datla!
~
Jenže stromy nejsou z vosku,
jak poznal ten naiva...
Teď má těžký otřes mozku
a už ani nezpívá.
Sedí v trní, jen se chvěje,
v hlavě bzučí tisíc vos.
A kosice? Té už pěje
na osice jiný kos!
~
Z toho plyne poučení:
Když si člověk nebo pták
hraje na něco, čím není,
tak dostane na zobák.
Dva sysli
Libor Machata
Dva sysli se sešli,
když z kopečka sešli
byli řádně sešlí,
jen pletli nohama.
~
Vylezli na jedli,
aby se najedli,
jedli houby jedlý
plnýma prackama.
~
Pivo pili s pílí,
až se přiopili,
usnuli a opylili
kytky vousama.
~
Vzduch se náhle víří,
přilétli dva výři,
a ty spící syslíky
zhltli i s chlupama.
Chobotnice
Emanuel Frynta
Jedna družstevnice v Nizze
prodala mi chobotnice,
dal jsem si je do ložnice
za almárku na boty,
ať mám ze života více,
když jsou volné soboty.
~
Chobotnice není krutá,
dokavad je zavinutá,
ale jak se blíží čtvrtá,
jak je tady svačina –
to vás pak div neprovrtá
hladovýma očima.
~
Když se máma u nádobí
pro ty chobotnice zlobí,
říká tátá: „Ale co by,
chobotnice neštěká,
nenašlape, nenadrobí,
je to přítel člověka.“
~
Není jenom tak je živit,
tak se nesmí nikdo divit,
když je s námi děda Ctivít
pase v parku na trávě,
že jim nenecháme zkřivit
ani chobot na hlavě.
~
A když někdy koncem zimy
začnou chřadnout a my s nimi,
říká táta: „Ale jdi mi,
nečistíš jim choboty!
Zas je mají plné rýmy,
pro tebe, ty zlobo, ty!“
~
Tak je mažem vazelínou,
máslem, sádlem, rozmarýnou,
hlavně že nám nezahynou
tyři páry chobotnic,
to bych pak svou vlastní vinou
neměl z volných sobot nic.
Kocour a pes
Josef Václav Sládek
Kocour krásné vousy měl,
pes mu je až záviděl,
v jednom domě spolu žili,
od mladosti druhy byli,
jenom když si kroutil knír,
hleděl kocour jako výr.
~
Hněvně trochu, pyšně víc,
„Milý bráchu, nemáš nic!“
A přec nevážíš si dosti
mojí vzácné společnosti,
jen s mým knírem- to se vtip,
pochodil bys v světě líp.“
~
Přišel požár,- blaženě
ležel kocour na seně,
až mu oheň kůži sžehnul,
pes už dávno na dvůr vběhnul.
Děl, když kocoura tam stíh:
„Tys měl knír – a já měl čich!“
Kočičí dům
Jiří Havel
To jsou rány!
BUM! BUM! BUM!
Kočka staví velký dům.
Nevíte kde?
Vedle stromu.
Že nevíte ani komu?
Přece koťatům.
BUM! A BUM! A BUM!
~
V prvním patře budou bílá,
v druhém patře strakatá
a ve třetím budou bydlet
všechna černá koťata.
Ve sklepě už stojí sprcha
na tlapičky od bláta.
BUM! A BUM! A BUM!
A už stojí dům.
Nad vchodem je zlatý zvonek,
a ten hlásí do všech stran:
PEJSKŮM JE VSTUP ZAKÁZÁN!
Za to myšky, jaký div, mohou vstoupit kdykoliv.
Nosorožec
Emanuel Frynta
Být nosorožcem není snadné –
což dítě nebo člověka
dost často vůbec nenapadne,
a někdy ani zdaleka.
~
Je k tomu nutná tlustá kůže
a celá řada různých vloh.
A ani to nic nepomůže,
když není na rypáku roh.
~
Být nosorožcem někdo jiný,
například kozel nebo pes,
zvlád by to sotva z poloviny
a vůbec by se neunes.
~
Začal by mečet nebo štěkat,
podávat packu nebo výt,
a kdyby toho musel nechat,
stal by se z něho škarohlíd.
~
A svěřit to i třeba krávě,
dopadlo by to podobně –
z čehož je vidět, jak je správné
být si sám sebou osobně.
Ohryzaná básnička
Jiří Žáček
Když se myši probudily,
kručelo jim v bříšku,
ale doma objevily
jenom tuhle knížku.
~
Že jim tuze vytrávilo
ze zimního spánku,
v cukuletu ohryzaly
Skoro celou stránku.
~
Ach vy žrouti – já vám za to píšu z mravů pětku.
Knížky jsou tuk prohlížení, knížk nejsou k snědku!
Pět minut v Africe
Jiří Žáček
Čáry, máry, ententyky,
poletíme do Afriky.
Přidržte si čepice. ...
Hop! A už jsme v Africe:
~
Lvi a lvice pod palmami
hrozitánsky špulí tlamy,
Loví myši v oáze,
přibývají na váze.
~
Sloni troubí písně sloní,
až nám z toho v uších zvoní,
Vytrubují zvesela
jako správná kapela.
~
Pštrosi mají krásné peří,
pyšně si ho nakadeří,
kýchneš-li však nablízku,
strčí hlavy do písku.
~
Plameňáci purpuroví
na jezeře ryby loví,
volavky a marabu
hrají si tam na babu.
~
Paviáni křičí zdola:
-Žirafo, hej, hola hola!
Jak se máš tam nahoře?
Dohlédneš až za moře?
~
Žirafa jen mhouří víčka,
žďuchá hlavou do sluníčka.
Chodí k němu na táčky,
okusuje obláčky.
Slon
Jiří Dědeček
Mně se nejvíc líbí slon,
chtěl bych mít nos jako on.
Nosil bych ho omotaný kolem těla,
celá naše třída by mi záviděla.
~
Prostě bych se jednou rád stal slonem,
jenomže to nepůjde tak honem.
Nebude to lehké, já to vím,
pro začátek aspoň hodně jím!
Štěně
Emanuel Frynta
Kdo – jako my – má doma štěně,
chodívá si s ním s chutí hrát
a přitom brblá dennodenně,
že po něm musí utírat.
~
To mně spíš vadí na štěněti,
když nemá vážný interes,
když zapomíná, že čas letí
a jednou z něho bude pes.
~
Když jenom štěká, chroustá kosti,
lítá a hlídá si svůj kout.
když nemá kousek ctižádosti –
kam to chce potom dotáhnout?
~
To naše taky se jen flinká
auž si myslí, že je psík.
Já mu to říkám od malinka:
„Ty skončíš jako jezevčík!“
Tygrův den
Jan Vodňanský
Tygr vstává z postele,
pěkně si ji ustele
a pak cvičí rozcvičku:
tygří pozdrav sluníčku.
~
Máma tygra umyje,
ať je chloubou Indie,
pak mu pruhy učeše,
ať je světu k potěše.
~
Hopla hop a dupy dup,
tygr běží na nákup,
a pak s mámou tygřicí
sype kaši skořicí.
~
Když má dobrou náladu,
metá salta pozadu,
čuchá vůni u kytek,
ve vsi plaší dobytek.
~
Veselo je v pralese,
tygr palmou zatřese,
kokosové ořechy
padaj´ domkům na střechy.
~
Tygr domů metelí
za laskavou postelí,
na dobrou noc hubičku
pak se stulí v klubíčku.
Věrný škrtič
Miloš Kratochvíl
Nejznámější drezér hadů,
pan Hlavatý z Třebíče,
mi dal jednu zvláštní radu:
„Kup si hada, škrtiče.
~
Jenom málokterý z tvorů
se tak tulí k člověku,
a svou kůží plnou vzorů
je doplňkem obleků!“
~
Na všechny slavnostní chvíle
si krotitel Hlavatý
uvazuje do košile
krajtu místo kravaty.
~
Krajta navíc krotitele
spolehlivě ohlídá,
sleduje bystře a bděle,
co její pán povídá.
~
Když zaslechne, že už mele
to, co říkat nemusí,
ihned pana krotitele
nenápadně přidusí...
Vosa papírnice
Ljuba Štíplová
Měla vosa papírnice
papírnický krám.
Přišly mušky,
chtěly tužky.
Přišly včelky
pro pastelky.
Přišla kočka pro ubrousky,
že si musí utřít fousky:
"Máš je, voso?"
"Mám.
Všeho plný krám."
~
Sotva vosa papírnice
otevřela krám.
Přišel tapír,
že chce papír,
přišel špaček,
že chce sáček,
přišly mušky,
chtěly tužky,
přišly včelky
pro pastelky,
přišla kočka pro ubrousky,
že si musí utřít fousky:
"Máš je, voso?"
"Mám.
Všeho plný krám."
~
A když vosa papírnice zavírala krám,
přišly lysky
pro notýsky,
přišly alky
pro obálky,
přišel tapír,
že chce papír,
přišel špaček,
že chce sáček,
přišly mušky,
chtěly tužky,
přišly včelky
pro pastelky,
přišla kočka pro ubrousky,
že si musí utřít fousky:
"Máš je, voso?"
"Mám,
ale neprodám.
Táta čeká na večeři,
Musím zavřít krám.“
Vosa parádnice
Karel Šiktanc
Nad zelenou louží
vosa bosa krouží
už snad od pátku.
Bříško, krk i záda
prohlíží si ráda
v lesklém zrcátku.
~
Kroutí se a kroutí
v zelenavém proutí,
pyšně nosí nos.
„Jak mi to dnes sluší!
Já jsem, na mou duši,
nejkrásnější z vos!“
~
Venku před maštalí
čtyři koně stáli,
bílé hříbátko.
Hříbě zasmálo se,
rozběhlo se v rose,
vypilo té vose
zrcátko.
Zapomnětlivá veverka
Jindřich Balík
Veverka se mlsně hladí
po bříšku:
sedí v mechu
u hromady oříšků.
Jeden, dva, tři,
čtyři, pět ...,
kdopak mně ten
šestý sněd?
Ach, má hlava děravá,
Oči k nebi zvedla–
Vždyť já jsem ten oříšek
Sama ráno snědla!
Autor: © Mgr. Jitka Musilová