Čeští utopenci
Jiří Žáček
(5 slok básničky na recitaci 7 třída od Jiřího Žáčka)
Co si dáte k pivu? Volte utopence,
populární symbol české existence.
~
Čeští utopenci, putykářská klasa,
hodně botulinu, ale málo masa.
~
Čeští utopenci, historická lekce,
spoří, špekovití, ale bez erekce.
~
Čeští utopenci, metafora bytí,
sice máš co do úst, ale je to k blití.
~
Čeští utopenci, tristní perspektiva,
mozky utonulé v oceánu piva.
Eskymácká abeceda
Jiří Žáček
(2 sloky básničky pro druhou třídu k recitaci od Jiřího Žáčka)
Eskymácké děti
mají školu z ledu,
učí se tam
eskymáckou abecedu.
~
Eskymácká abeceda,
to je krásná věda:
sáňkování,
koulování
a lov na medvěda.
Halí, belí
Jiří Žáček
(3 sloky, básničky pro děti k recitaci 4 třída, od Jiřího Žáčka)
Halí, belí, halí, belí -
já mám slona pod postelí,
je to slůně kapesní,
ale zato hodně sní.
~
Halí, belí, halí, belí -
čím ho krmím? Petrželí!
Spořádá jí hromadu,
pak se svalí dozadu.
~
Já mám slona pod postelí,
vejde se tam skoro celý -
jenom chobot čouhá ven,
když mi přeje dobrý den.
Někdo
Jiří Žáček
(5 slok básničky na recitaci 7 třída od Jiřího Žáčka)
Někdo žije kopretinou,
někdo je zas na růže,
někdo je hňup vlastní vinou,
někdo za to nemůže.
~
Někdo kypí, zvedá činky,
někdo šidí žaloudek,
někdo má rád prasečinky,
někdo je spíš na soudek.
~
Někdo bere tučné renty,
někdo chodí bez gatí,
někdo platí alimenty,
někdo je zas neplatí.
~
Někdo bije svoji paní,
někdo je zas od ní bit,
někdo mlčí, někdo žvaní,
kdekdo zpívá tenhle hit:
~
Někdo žije kopretinou,
někdo je zas na růže,
někdo je hňup vlastní vinou,
někdo za to nemůže...
Strýček Jean
Jiří Žáček
(3 sloky básničky na recitaci 7 třída od Jiřího Žáčka)
Usměvavý strýček Jean,
to je pravý Pařížan.
S růží v klopě, plný žáru
prochází se po bulváru,
smeká klobouk a má knír
Jako chrabrý mušketýr.
~
Elegantní strýček Jean,
to je velký bonviván.
Každý večer zpívá světu
v nejslavnějším kabaretu.
Pod pařížskou oblohou
svět mu leží u nohou.
~
Strýček Jean je idol dam,
chtějí od něj autogram.
Každé z nich se podepíše
na kolínko – občas výše.
Ať má pořád v očích žár –
Paříži, au revoir!
Turistická příhoda s detektivní zápletkou
Jiří Žáček
(5 slok básničky na recitaci 7 třída od Jiřího Žáčka)
Na Šumavě
v háji břízek
zaběhl se pěkný řízek.
Usmažený,
libový –
zmizel někde ve křoví.
~
Zaběhl se jedné tetě,
co tu byla
na výletě.
Utekl jí z batohu –
víc vám říci nemohu.
~
A ta teta
celá divá
zavolala detektiva.
Zavolala Holmesa,
ať jde na to
od lesa.
~
Co jí na to
Holmes poví?
– Usmažila si ho nový!
Já mít hlavu vševěda –
už ho snědla
medvěda!
~
Já vám klaním,
haudujudu,
vaše oběd být už v čudu.
Pozdě honit bycha, yes.
Těšilo mě.
Dobrý dnes!
Ušaté torpédo
Jiří Žáček
(7 slok od Jiřího Žáčka)
Ušaté torpédo vylétlo do světa
jak malá chlupatá bláznivá kometa,
ze dveří na dvorek, a už je za vraty,
v parku se honilo s kluky a děvčaty,
prolétlo jako blesk okolní ulice,
prohnalo kocoury, vrabce a slepice,
vymetlo kaluže, skočilo do písku –
utíká za ním kluk a volá: Matýsku!
Lidičky, pomozte, buďte tak laskaví,
poproste strážníka, ať ho hned zastaví!
~
Ušaté torpédo se těžko zastaví,
když mu svět připadá chutný a voňavý,
když svět je zázračná rozkvetlá zahrádka
pro malá zvědavá ušatá štěňátka.
Svět je tu na hraní – anebo k sežrání?
To se pak živý tvor jen těžko ubrání,
musí se rozběhnout, peláší, utíká
a zvedne nožičku na botu strážníka,
uhání, skotačí, koulí se, metelí,
a svět je na hraní, a svět je veselý.
~
Ušaté torpédo se řítí po rynku,
vrhlo se divoce na naši maminku.
Maminka spustila: Šup domů nazpátek!
Co já se nahoním bláznivých štěňátek!
Kam pořád utíkáš? Zastyď se, hanbáři!
Štěňátko olízlo maminku po tváři,
a ta se usmála a řekla vesele:
Toulavý čumáčku, je krásná neděle.
~
Jak šli bratři pro kládu
Jeden sedlák měl tři syny,
nebáli se žádné dřiny.
„Kubo, dojdi pro kládu!“
Kuba kývl: „Tak já jdu.“
Šlapal, šlapal, přišel k lesu:
„Já tu kládu neunesu!“
Posadil se, vzdychl: „Ech,
co mám dělat? Je to pech!“
~
Kuba nejde... Co se děje?
Zavolali pro Matěje.
„Matěji, běž pro kládu!“
Matěj kývl: „Tak já jdu.“
Šlapal, šlapal, přišel k lesu:
„Já ji taky neunesu!“
Posadil se, vzdychl: „Ech...“
Kuba dodal: „Je to pech!“
~
Matěj nejde... To je doba –
ztratili se v lese oba!
„Honzo, dojdi pro kládu!“
Honza kývl: „Tak já jdu.“
Šlapal, šlapal, přišel k lesu:
„Sám tu kládu neunesu.
Na jednoho je to moc –
pospěšte mi na pomoc!
Chopte se té klády, bratři,
ve třech máme sílu za tři!“
~
Už se kláda nakládá:
„Hej rup! Šup s ní na záda!“
Už ji nesou svižným krokem
polní cestou za potokem,
nesou kládu z javora
rovnou domů do dvora.
Autor: © Mgr. Jitka Musilová